Tato diplomová práce předkládá ucelený přehled o izolačních materiálech polymerníhoa kompozitního charakteru, které se používají jako primární izolace kabelů či jako materiálpro jejich opláštění. Dále poskytuje fyzikálně chemické principy během vzniku vazebu síťovaných termoplastů zvlášť se zaměřením na nízkohustotní XLPE síťovaného pomocívinyltrimethoxysilanu.Druhá část této práce podává přehled o nejpoužívanějších technologických postupech prosíťování LDPE, které je užíváno vkabelovém průmyslu.Třetí část je zaměřena na hledání nových způsobů stanovení úrovně síťování, které jsouporovnávány skonvenčními metodami, jako je extrakční metoda dle ASTM D2675-11a ČSN EN 579
10 4.1 Postup při vyhodnocování výsledků
Při vyhodnocení byl vynášen ztrátový modul E'' spolu ztrátovým koeficientem tan δ
jako funkce teploty. 4.11.5 Dynamická mechanická analýza
Pro měření byla použita aparatura TMA Q400EM firmy Instruments.
Vzorky byly připraveny podobě dutého kruhového válečku nominálních rozměrech:
2,95 ×1,75 3,0 (výška vzorku, vnitřní průměr vzorku, vnější průměr vzorku). Měření
probíhalo módu DTMA, tedy oscilující přítlačnou silou, kdy vzorek byla vyvíjena
základní síla velikosti 0,3 která byla modulována sinusovou oscilací velikosti
amplitudy 0,2 při frekvenci Hz.32 P.
Aparaturu zkušební vzorek usazený aparatuře možné shlédnout následujících
obrázcích 4. obou těchto parametrů stanovovaly sekundární přechody
v souladu ASTM E1640 [116], kdy výsledná data byla vyhodnocena maxima píku
dané oblasti pomocí průsečíků tečen křivky inflexním bodě před zkoumaným píkem. 4. Pracoviště přípravu vzorků, vzorky
samotné ochlazování aparatury zaznamenáno příloze obrázcích P.
. Obr.11 Aparatura TMA Q400EM. Teplotní program
s datovým záznamem spustil překročení 100 °C.Analýza úrovně síťování kabelové izolace Michal Čermák 2012
77
4.
Obr. Vzorek byl současně během zkoušky podroben
lineárnímu ohřevu rychlosti °C/min teploty 100 100 °C.
4.34. Záporných teplot
bylo dosaženo ochlazením zkušební pícky pomocí tekutého dusíku. Zkouška probíhala použitím
makroexpanzní sondy.
K dosažení nejvíce podobných vzorků byla výška zabrušována požadovaných rozměrů
v kolmém směru pomocí laboratorní brusky Dremel. Pro každou zkoumanou podskupinu byla četnost měření 3.5. Všechna měření probíhala ve
vzduchové atmosféře rychlostí proudění vzduchu 100 ml/min.10 Usazení vzorku spolu
s makroexpanzní sondou
