Tato diplomová práce předkládá ucelený přehled o izolačních materiálech polymerníhoa kompozitního charakteru, které se používají jako primární izolace kabelů či jako materiálpro jejich opláštění. Dále poskytuje fyzikálně chemické principy během vzniku vazebu síťovaných termoplastů zvlášť se zaměřením na nízkohustotní XLPE síťovaného pomocívinyltrimethoxysilanu.Druhá část této práce podává přehled o nejpoužívanějších technologických postupech prosíťování LDPE, které je užíváno vkabelovém průmyslu.Třetí část je zaměřena na hledání nových způsobů stanovení úrovně síťování, které jsouporovnávány skonvenčními metodami, jako je extrakční metoda dle ASTM D2675-11a ČSN EN 579
Třetí cestou pro vyhodnocení užití fenomenologických nebo strukturálních analýz
. Tyto předpoklady možné opřít chemickou
termodynamiku polymerních materiálů, kdy obecně pravidelná struktura jak gelovou,
tak solidační fází tak stabilní, jak stabilní její nejreaktivnější oblast. právě tato stabilita ovlivňuje zvláště
životností charakteristiky nejen kabelových izolací.
Z těchto důvodů důležité stanovovat během výroby celé kabelové soustavy úroveň
zesíťování zejména těch komponent, které jsou zušlechtěny síťováním. Takové typy
metod jsou spíše určeny pro laboratorně připravené materiály pro praxi jsou prakticky
nepoužitelné.
S odkazem předchozí kapitoly možné obecně stanovit, změnou stupně zesítění se
mění velké množství výstupních parametrů, které závislosti potřebách zákazníka mohou
mít jak pozitivní, tak negativní dopad. Kvalita zpracování výroby, respektive dosáhnutí
homogenizace zesíťování, také velmi důležitým parametrem. Vznikem příčných
vazeb dochází ustálení elektronové konfigurace jak konjugovaných makro radikálů,
tak makro alkyl radikálů vzniklých při výrobě. Pro kvalitní vyhodnocení stupně
síťování, které bylo použitelné praxi, užívají zejména metody založené extrakci
gelové složky pomocí organických rozpouštědel. 2. [56] Druhá cesta přes sledování fyzikálních
změn základě chemického tepelného namáhání.2, kapitola dochází hmotnostnímu
úbytku závislosti velikosti dávky záření. důkladném
prostudování dostupné literatury, zvláště pak [19] [23] [55] [56] [78] [81-104], lze dojít
k názoru, pro stanovení zesítění materiálů neexistuje příliš velké množství metod
a postupů, které bylo možné obecně aplikovat jakýkoli druh polymerní sloučeniny
se sol gel fází. Výjimkou může být stanovení úrovně síťování pomocí radiačního záření, kdy
vlivem fyzikálně chemických procesů (viz obr.Analýza úrovně síťování kabelové izolace Michal Čermák 2012
49
3 Metody postupy pro stanovení úrovně síťování
Determinace úrovně síťování polymerní struktury vzniklého produktu velmi důležitým
jakostním prvkem pro určení shody výsledných vlastností kabelových izolací různých sérií
výroby. Obecně stupeň síťování poměr mezi zesíťovanou nezesíťovanou částí polymeru. Jedna možných cest pro vyhodnocení zesítění spočívá přesném řízení
reakcí vyčíslenými hodnotami vstupních sloučenin vzniklého produktu. To, jaké hloubky je
iniciován síťovací proces, může ovlivnit gradienty relativní permitivity úrovni zrn, dále
může dojít vzniku rozdílného dipólového momentu homogenní heterogenní části, tím
i změně fenomenologických parametrů. [89] Gelovou složkou zde myšlena frakce
zesíťovaného polyetylenu, který během působení organického rozpouštědla průběhu
metody nerozpouští, oproti složce nezesíťované (sol), která rozpustí závislosti čase
a teplotě
