Tato diplomová práce předkládá ucelený přehled o izolačních materiálech polymerníhoa kompozitního charakteru, které se používají jako primární izolace kabelů či jako materiálpro jejich opláštění. Dále poskytuje fyzikálně chemické principy během vzniku vazebu síťovaných termoplastů zvlášť se zaměřením na nízkohustotní XLPE síťovaného pomocívinyltrimethoxysilanu.Druhá část této práce podává přehled o nejpoužívanějších technologických postupech prosíťování LDPE, které je užíváno vkabelovém průmyslu.Třetí část je zaměřena na hledání nových způsobů stanovení úrovně síťování, které jsouporovnávány skonvenčními metodami, jako je extrakční metoda dle ASTM D2675-11a ČSN EN 579
Oba zmíněné
případy mění rozložení elektronové hustoty tím související nutnosti nepatrné změny
prostorového uspořádání reakční oblasti dosažení nového rovnovážného stavu. přímé
interakci může dojít buď samovolně dostatečném přiblížení nanokompozitu řetězci,
nebo při samotné syntéze PE, kdy zapotřebí určité modifikace výrobních postupů. Nebo
může projít in-situ interkalační polymerací, polykondenzací, obecněji polymerací různého
druhu [38], tavenině nebo extruzi, dodání dostatečného množství energie formě
tepelného záření.
V následujících odstavcích zaměřena pozornost parametry jednotlivých modifikací
polyetylenu zejména LDPE, LLDPE, HDPE XLPE, kterému bude věnována největší
pozornost, jelikož jedná zkoumaný materiál experimentální části práce.Analýza úrovně síťování kabelové izolace Michal Čermák 2012
29
PE jsou nanokompozity jiné částice schopné snadno přilnout matrici. Přesněji, při expozici extrudovaného zářením dochází postupným
chemickým procesům, kdy foton energetické bilanci 100 dodá takové kvantum
energie, aby došlo buď rozštěpení řetězce, nebo vytvoření dvojné vazby. Makroskopickým jevem těchto událostí podélné povrchové
praskání, loupání tenkých vrstev tím související zhoršení mechanických vlastností. rozštěpení
řetězce dochází spíše příčných větvích, které mají obecně nižší elektronovou hustotu než
základní řetězec, zejména oblastech lokální nejnižší elektronovou hustotou. [34] Též ultrafialová složka záření způsobuje vznik mezimolekulárního
pnutí hranici jednotlivých zrn, která svou velikostí uspořádáním definují stupeň
krystalinity. [38] [49]
Obecně vyznačují nízkou hustotou, snadnou svařovatelností nižších teplot,
vysokou odolností vůči vodě chemikáliím, jako jsou roztoky solí, kyselin zásad. [52] Modifikované polyetyleny spolu nanokompozity tvoří významnou
skupinu materiálů, kterých možné upravovat nepřeberné množství parametrů, jako
například: posun deformační teploty, zvýšení ohnivzdornosti, modulu pružnosti, snížení
propustnosti nasákavosti, snížení koeficientu tepelné roztažnosti dalších [38] pokrokem
vývoje nanokompozitních materiálů, zvláště oblastech jejich morfologie, chemické
dynamiky reakční kinetiky, spatřován této skupině materiálů velký potenciál.
Polyetyleny jsou velmi málo rozpustné organických rozpouštědlech, jako xylen nebo
toluen. Dále jsou charakterizovány velkou ohebností také perfektními dielektrickými
vlastnostmi. [21] [31] Nevýhodou však nižší pracovní teplota základního bez přísad
v porovnání amidy fluorovanými nebo chlorovanými sloučeninami, které však mají svá
omezení rizika.
Ale tuto nežádoucí vlastnost možné potlačit pomoci přísad eliminujících chemický
rozpad, způsobený právě ultrafialovým zářením, což dokládají následující zdroje [52] [38].
. Pokud však
v dané lokalitě není možný přesun, dochází mezimolekulárnímu pnutí, které nejvíce
patrné právě hranici zrn
