536
. Nesouhlasil módní Stollovou theorií, jenž považoval
za zřídlo všech nemocí pouze žaludek. toho třeba dbát. Něco
jiného věda, něco jiného umění; něco jiného znát, něco jiného umět."
Roku 1820 Mudrov vydává „Rozpravu způsobu vyučovat učit prak
tickému lékařství čih skutečnému lékařskému umění lůžka nemocných"; byla
to vědecká práce, která neměla sobě rovné ruské ani zahraniční Uteratuře.
M atvej Jakovlevič Mudrov (1776— 1831)
Mudrov nepodlehl ani důvodům idealistické theorie, která hledala příčiny
nemocí „výšinách světa nehmotného". „Věřte," píše Mudrov,
„že lékařství nezáleží ani léčení nemoci, ani léčení jejích příčin.
Mudrov neuznával ani léčebnou methodu Kampfovu, který vyháněl
„nepřátele zdraví tisícerými klystéry". „Proto knižní
léčba nemocí," píše Mudrov, „je snadná, ale skutečná léčba těžká. Indi
viduální vlastnosti člověka mohou měnit obvyklý průběh nemoci.názory podstatě nemocí. Říkám vám
krátce jasně: lékařství záleží léčení nemocného samého."
Jedna táž nemoc probíhá různých Udí různě. Ruský lékař ukazoval, třeba léčit,
ne jakousi abstraktní nemoc, kterou mnozí lékaři doby považovali něco, co
existuje nezávisle člověku, nýbrž nemocného samého
