Jedním nej
větších úspěchů Vernadského tomto oboru bylo vypracování theorie vzniku
a složení křemičitanů, minerálů, nichž složena velká část zemské kůry.
Tuto nauku, která studuje chemii země rozmístění atomů zemi, vytvo
řili její dnešní podobě znamenití ruští učenci Vernadskij jeho žák
a spolupracovník Fersman.
„Za základ jsem vzal," napsal, „rozsáhlé studium mineralogických pochodů
v zemské kůře, při čemž jsem věnoval hlavní pozornost pochodu nikoli jen
zkoumání produktu pochodu (nerostu), věnoval jsem pozornost dynamickému
studiu pochodů, nikoli jen statickému studiu jejich produktů .
Vernadskij již začátcích své vědecké činnosti přetvořil mineralogii od
základu. Sloučí-li toto jádro sodíkem, draslíkem vápníkem,
vzniknou křemičitany hliníku. století vyznačoval velmi významnou událostí geologii —
vznikem geochemie, jejichž prvních problémech uvažoval již velký Lomonosov. Učenci, kteří před ním pracovali tomto oboru, věnovali hlavně
sbírání nerostů popisu jejich tvaru, barvy jiných vlastností.
Vernadskij však začal hledat příčiny pochodů, při nichž vznikají nerosty.Veliký učenec, který vypracoval svůj jedinečný zákon 230 druzích krysta
lových mřížek ještě době, kdy věda měla jen hypothetické představy atomu,
se nemýlil.
Na této obtížné cestě dosáhl učenec mnoha skvělých úspěchů.
N Y
Začátek XX.
Učenec dokázal, základem těchto hojně rozšířených nerostů tak zvané
„kaolinové jádro", které skládá dvou atomů křemíku, dvou atomů hliníku
a sedmi atomů kyslíku.
Fjodorov zanechal bohatý vědecký odkaz, něhož bude geologie ještě
dlouho čerpat mnohé užitečné myšlenky, theorie nové výzkumné methody.
Tato theorie, vypracovaná ruským učencem letech 1890—91, dlouho přeď
„Fjodorovův sto lekp řístro pro rychlé přesné měření úhlů krystalo
grafii, nepostradatelnou pomůckou každé laboratoře, která zabývá
studiem minerálů
489
