Text je určen studentům Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně studujícím v navazujícím magisterském studijním programu „Elektrotechnika, elektronika, komunikační a řídicí technika“ oboru „Elektronika a sdělovací technika“, ale také všem zájemcům o tuto zajímavou a nesmírně rychle se vyvíjející oblast moderní techniky. Obsah skripta odpovídá struktuře stejnojmenného volitelného předmětu a byl v tomto vydání inovován s ohledem na prudký rozvoj techniky v oblasti videotechniky a multimediální techniky. Pokrývá plně obsah přednášek. Jsou v něm shrnuty stručnou a doufám i srozumitelnou formou, základní, ale i nejmodernější poznatky o vlastnostech, popisu, způsobech generace, zobrazování a záznamu obrazových signálů), potřebných technických prostředcích a o moderních metodách zpracování těchto signálů v analogové i digitální formě. V závěru každé kapitoly je uvedeno několik kontrolních otázek, kterými si můžete ověřit míru porozumění dané problematiky.
kvantizační šum, což systémové zkreslení, které vzniká i
když původním spojitém signálu nebyl šum žádný.1.1. obr. Vzorkovací kmitočet musí
být celistvým násobkem řádkového kmitočtu (neumožňuje tudíž sub-Nyquistovo vzorkování) jeho fáze se
musí mění 180° začátku každého sudého půlsnímku. Pro zvláštní aplikace užívá kvantování nerovnoměrné (nelineární). Při kvantizaci dochází vzniku
kvantizační chyby, protože stejnou číselnou hodnotu mají všechny signálové vzorky spadající stejného
kvantizačního intervalu. Při uvažování m-bitové reprezentace vzorků, počtu.typu,
d) signálu uvz vzorkovaného ideálním vzorkováním, signálu uvz vzorkovaného prodlouženým vzor-
kováním typu
9.3 Kvantování
Tímto procesem nekonečné množině hodnot spojitého signálu přiřazuje konečná množina čísel
(obvykle dvojkové soustavě), čímž vytváří digitální reprezentace D(nTvz) původního spojitého signálu
Kvantování bývá nejčastěji rovnoměrné (také ekvidistantní, lineární) shodnými kvantizačními intervaly
q. Experimenty prokázaly, při malém počtu vzorků nejméně
rušivá půlsnímková ortogonální struktura, jejíž vytváření ale relativně složité. Jestliže lze předpokládat rovnoměrné rozložení kvantizačních chyb jejich statis-
stickou nezávislost, projevují jako tzv.9-3: Časové průběhy moduly spektrální funkce spojitého signálu před vzorkováním, vzorkovací
funkce g(t) pro vzorkování typu, signálu uvz vzorkovaného reálným vzorkováním 2. Při počtu vzorků přesahujícím 600 vzorků na
řádek již struktura vzorkování nerozhodující proto dnes nejčastěji užívá nejjednodušší plně
ortogonální struktura vzorkování (obr.95
Obr.9-4a).2 Vliv vzorkovací struktury
Vzorkovací struktura reprodukovaném obraze projevuje rušivým moire.
Obr.9-4: Vzorkovací struktury: plně ortogonální, řádkově sdružená, půlsnímkově ortogonální
v lichém (----------) sudém půlsnímku
9. 9-4 jsou zná-
zorněny různé struktury vzorkování obrazu
