V knize A. Beiser „Perspectives of Modem Physics“, jejíž překlad pod názvem „Úvod do moderní fyziky“ je předkládán českému čtenáři, je uplatněno spíše druhé hledisko (i když výklad začíná speciální teorií relativity). Zde by bylo možno se podivit disonanci, že anglické slovo „perspectives“ je přeloženo jako „úvod“. Slovo perspektiva, alespoň v češtině, nezdá se plně vystihovat skutečný obsah díla a zatímco v angličtině knih podobného obsahu jako kniha Beiserova vyšla celá řada a názvy mnohých z nich začínají slovem „Introduction“, tj. „Úvod“, v češtině takových knih máme poskrovnu, jsou-li vůbec k dispozici. Ve prospěch tohoto volnějšího překladu (jednoho slova) svědčí nakonec i autorova předmluva, v níž jsou jasně vyloženy jak jeho přístup k celé látce a jejímu výběru, tak i pojetí výkladu po stránce metodické. Z těchto Beiserových řádků je zřejmé, že jde o úvodní učebnici, nechceme-li se dovolávat přímo vlastního obsahu knihy.
Zatímco základě klasických úvah rozpad alfa nevysvětlitelný, poskytuje
kvantová mechanika jednoduché vysvětlení.23.
o 16—21 MeV méně, než zapotřebí úniku jádra. Částice alfa může samostatně existovat uvnitř těžkého jádra. Taková částice neustále pohybuje jádře udržována potenciálovým
válem, který obklopuje. Teorie rozpadu alfa vyvinutá roce
Obr.
2. 23. Předpokládáme-li,
547
.
Pravděpodobnost rozpadu jednotku času tak lze vyjádřit vztahem
1 ,
kde počet nárazů částice alfa jádře vteřinu potenciálovou přehradu,
která obklopuje, pravděpodobnost průchodu částice válem. Existuje malá ale nenulová pravděpodobnost, částice může projít
přehradou přes její výšku) pokaždé, když srazí.
1928 Gamowem nezávisle Gurneyem Condonem byla skutečnosti vítaným
a zvlášť překvapivým potvrzením kvantové mechaniky. Částice alfa mají ale při roz
padu energie MeV, závislosti daném konkrétním nuklidu tzn. následujících dvou odstav
cích ukážeme, jak zjednodušené studium problému úniku částice alfa jádra dává
výsledky souladu experimentem.3
Můžeme tudíž částici alfa takovém jádře uvažovat, jako byla uvnitř krabice
se stěnami, jejichž překonání vyžaduje energii MeV.
3.6 Potenciální energie částice alfa jako funkce její vzdálenosti středu jádra.
Základní body této teorie jsou:
1
