V knize A. Beiser „Perspectives of Modem Physics“, jejíž překlad pod názvem „Úvod do moderní fyziky“ je předkládán českému čtenáři, je uplatněno spíše druhé hledisko (i když výklad začíná speciální teorií relativity). Zde by bylo možno se podivit disonanci, že anglické slovo „perspectives“ je přeloženo jako „úvod“. Slovo perspektiva, alespoň v češtině, nezdá se plně vystihovat skutečný obsah díla a zatímco v angličtině knih podobného obsahu jako kniha Beiserova vyšla celá řada a názvy mnohých z nich začínají slovem „Introduction“, tj. „Úvod“, v češtině takových knih máme poskrovnu, jsou-li vůbec k dispozici. Ve prospěch tohoto volnějšího překladu (jednoho slova) svědčí nakonec i autorova předmluva, v níž jsou jasně vyloženy jak jeho přístup k celé látce a jejímu výběru, tak i pojetí výkladu po stránce metodické. Z těchto Beiserových řádků je zřejmé, že jde o úvodní učebnici, nechceme-li se dovolávat přímo vlastního obsahu knihy.
.
I když čas relativní veličina, každé použití tohoto pojmu běžné praxi je
nesprávné.
(Existuje ovšem mnoho způsobů, jimiž může proudění energie projevit. Například události, které se
jednomu pozorovateli jeví jako současné, nemusí být současné pro jiného pozorovate
le stavu relativního pohybu naopak.. Uvažujme dvě události —například výbuchy
dvou časovaných pum jež pro dva pozemské pozorovatele různých místech
Xj nastanou témž okamžiku í0..8 Současnost
Relativní charakter času prostoru četné důsledky. Podobně žádný vzdálený
pozorovatel, bez ohledu svůj pohybový stav, nemůže zpozorovat nějakou událost
38
., bude jevit všem pozorovatelům
na libovolných místech stejném sledu, když časové intervaly tt, f2, .
mezi jednotlivými dvojicemi událostí nemusí být vždy tytéž. však vidí pilot kosmické lodi? Pro něho
výbuch bodě okamžiku nastane podle (1.
Protože tedy současnost nikoli absolutní, ale relativní pojem, musíme
opustit fyzikální teorie vyžadující současnost událostí různých místech.Speciální teorie relativity
1. Zákon
zachování energie své elementární formě tvrdí, celkové množství energie ve
vesmíru konstantní, avšak nevylučuje procesy, při nichž určité množství energie
AE jednom bodě zmizí, aby jiném místě totéž množství energie samovolně
objevilo bez jakéhokoli reálného přenosu energie jednoho místa druhé. Jelikož
je současnost relativní, zjistí někteří pozorovatelé, energie nezachovává.. Pro žádného pozorovatele neplyne čas pozpátku: například řada událostí,
jež nastanou určitém místě časech t2, t3, .22) čase
= vxt/c2
1 ’
ale druhý výbuch, popsaný f0, čase
, vx2lc2
2 2
)'
Tudíž dvě události, jež vyskytují vůči jednomu pozorovateli současně, jsou pro
jiného pozorovatele odděleny časovým intervalem
v(xt x2)/c2
2 V(1 v2lc2) '
Který nich pravdu? Otázka samozřejmě nesmyslná: oba pozorovatelé mají
„pravdu“, neboť každý prostě měří to, vidí. Aby
chom zachránili zákon zachování energie světle speciální teorie relativity, třeba
říci, zmizí-li někde energie jinde objeví, pak proudila jednoho místa druhé.) Energie
se tedy zachovává lokálně libovolné oblasti vesmíru jako celku libovolném
okamžiku daleko silnější formulace zákona zachování
