V knize A. Beiser „Perspectives of Modem Physics“, jejíž překlad pod názvem „Úvod do moderní fyziky“ je předkládán českému čtenáři, je uplatněno spíše druhé hledisko (i když výklad začíná speciální teorií relativity). Zde by bylo možno se podivit disonanci, že anglické slovo „perspectives“ je přeloženo jako „úvod“. Slovo perspektiva, alespoň v češtině, nezdá se plně vystihovat skutečný obsah díla a zatímco v angličtině knih podobného obsahu jako kniha Beiserova vyšla celá řada a názvy mnohých z nich začínají slovem „Introduction“, tj. „Úvod“, v češtině takových knih máme poskrovnu, jsou-li vůbec k dispozici. Ve prospěch tohoto volnějšího překladu (jednoho slova) svědčí nakonec i autorova předmluva, v níž jsou jasně vyloženy jak jeho přístup k celé látce a jejímu výběru, tak i pojetí výkladu po stránce metodické. Z těchto Beiserových řádků je zřejmé, že jde o úvodní učebnici, nechceme-li se dovolávat přímo vlastního obsahu knihy.
10.
Atomová jádra mají také vnitřní momenty hybnosti magnetické momenty,
jak uvidíme kap.
220. Pozn.
10-2) Vzorce pro skládání momentů hybnosti jsou přesným výsledkem kvantové mechaniky,
představy podle obr. Srv.10 nutno chápat jako názornou pomůcku.9 10. 10. rec.3 str.
i směru účinek vnitřních silových momentů může projevit jen jako precese vek
torů kolem jejich výsledniceJ (obr. přítomnosti vnějšího magnetického
pole však vykonává precesi kolem směru vektoru kdežto pokračují
v precesi kolem jako obr.10 přítom nosti vnějšího agnetického pole vykonává podle vektorového odelu atom u
vek celkového entu hybnosti precesi kolem B. 22, tyto složky přispívají celkovému atomovému momentu
hybnosti magnetickému momentu.
256
. 14). 10.Mnohaelektronové atomy
se mohou vektory skládat při Vektory orbitálního spinového
momentu hybnosti zřejmě nemohou být nikdy přesně rovnoběžné antiparalelní
navzájem nebo vektorem celkového momentu hybnosti. pozn. 10. Neexistuje-li žádné
vnější magnetické pole, zachovává celkový moment hybnosti velikosti
kužel opisovaný
vektorem J
O br. Právě možnost různých orientací vektoru J
vzhledem dává vzniknout anomálnímu Zeemanovu efektu, neboť různé vzájemné
orientace znamenají poněkud různé energie (viz cv. Jaderné příspěvky jsou malé, protože jaderné
magnetické momenty mají velikost řádově jedné tisíciny velikosti elektronových
momentů, vedou hyperjemné struktuře spektrálních čar typickými vzdálenostmi
~ 10-2Á mezi sousedními komponentami srovnání několika angstromy jemné
struktury.IO102).2, momenty hybnosti interagují magneticky
a následkem toho sebe vzájemně působí silovým momentem. ÍO.
Jak jsme viděli odst. 9.9)
