V knize A. Beiser „Perspectives of Modem Physics“, jejíž překlad pod názvem „Úvod do moderní fyziky“ je předkládán českému čtenáři, je uplatněno spíše druhé hledisko (i když výklad začíná speciální teorií relativity). Zde by bylo možno se podivit disonanci, že anglické slovo „perspectives“ je přeloženo jako „úvod“. Slovo perspektiva, alespoň v češtině, nezdá se plně vystihovat skutečný obsah díla a zatímco v angličtině knih podobného obsahu jako kniha Beiserova vyšla celá řada a názvy mnohých z nich začínají slovem „Introduction“, tj. „Úvod“, v češtině takových knih máme poskrovnu, jsou-li vůbec k dispozici. Ve prospěch tohoto volnějšího překladu (jednoho slova) svědčí nakonec i autorova předmluva, v níž jsou jasně vyloženy jak jeho přístup k celé látce a jejímu výběru, tak i pojetí výkladu po stránce metodické. Z těchto Beiserových řádků je zřejmé, že jde o úvodní učebnici, nechceme-li se dovolávat přímo vlastního obsahu knihy.
Vlnová funkce elektronu atomu vodíku je
ip R0<P ,
kde
R R„i(r)
popisuje závislost případě, orbitální hlavní kvantové číslo hodnotu Z
resp.Kvantová teorie atomu vodíku
Kvantová teorie vodíkového atomu upravuje jednoduché předpovědi Bohrovi
modelu dvou směrech.
Snadno ukáže, azimutální hustota pravděpodobnosti |
<
ř|
2, která míro
pravděpodobnosti výskytu elektronu tom kterém úhlu cp, konstanta, jež vůbe
nezávisí cp. Předně nelze uvést žádné určité hodnoty nebo cp, alt
jen relativní pravděpodobnosti výskytu elektronu uvnitř objemových elementi
v různých místech. Komplexně sdružená funkce je
<ř* exp ,
a tedy
|<ř|2 <
ř<
Z
>
* . tedy
' ln
|<ř|2 d^> ^42 dep 2nA2 1
Jo Jo
226
. této kapitole jsme již zjistili, je
(9.15) <
P exp (im,(p),
kde integrační konstanta. Hustotu pravdě
podobnosti |
i^[2 lze tudíž napsat jako
|^|2 \R
\2 |0|2 |
<
ž
>|2 .
Pro výpočet odvoláme skutečnost, integrál \
<
P
\
2 přes všechny úhl;
se musí rovnat jedničce, neboť elektron musí někde existovat.
Tento výsledek znamená, hustota pravděpodobnosti výskytu elektronu syme
trická podle osy nezávisle kvantovém stavu elektronu, takže elektron stejnot
šanci být nalezen úhlu cpjako každém jiném úhlu. Tato nepřesnost ovšem důsledkem vlnové povahy elektronu
Za druhé nemůžeme ani chvíli pomyslet, elektron pohyboval kolen
jádra jakémkoli konvenčním smyslu, neboť hustota pravděpodobnosti \
ij/
\
2 nezávis
na čase může značně měnit místa místu. n,
0 =
popisuje závislost i^na9 při hodnotách magnetického orbitálního kvantového čísl
m, konečně
$ =
závislost [¡/ (p, má-li magnetické kvantové číslo hodnotu m,
