Každá musela samostatně
rozsvítit zhasnout.2: Křižíkova oblouková lampa [3]
. Navíc průběhem let dral dopředu nový zdroj energie –
elektřina.
Dalším vynálezcem byl ruský vojenský inženýr Pavel Nikolajevič Jabločkov, který
umístil elektrody paralelně vedle sebe optimální vzdálenosti.9
U plynových lamp však byla jedna velká nevýhoda. Jako první tyto podmínky splnil francouzský fyzik Jean Bernard
Léon Foucault, elektrody byly uspořádány ose jejich posuv zajišťovalo poměrně
složité zařízení.
Již při dřívějších pokusech bylo objeveno, platinový drátek, kterým prochází
elektrický proud, rozžhaví svítí, mezi dvěma hroty vznikne oblouk, který rovněž
svítí. Bylo nutné najít vhodný materiál elektrody bylo nutné zajistit stálou
vzdálenost elektrod. Velkou nevýhodou obloukových lamp byla krátká životnost
elektrod, modernizací podařilo odstranit, ale vznikaly žárovky. pozdějším
zdokonalování „obloukovek“ mimo jiné podílel český elektrotechnik František
Křižík, který zdokonalený typ obloukové lampy solenoidem obdržel roce 1881
na výstavě první cenu. [5]
Obrázek 2
