Cílem je nám světelná pohoda prostředí. Je to vysoko situovanýcíl: narozdíl od osvětlení prostoru (naplnění prostorusvětlem) chceme záměrně vytvářet světelné klima prostoru. Protose světelný návrh v architektonickém pojetí velmi podstatněliší svým kvalitativním charakterem od světelně technickéhonávrhu přibližně soudobého pojetí (reprezentovaný zbytečněčasto citovanou ČSN 36 0046) s typickým kvantitativním charakterem.Neupíráme technikům úsilí o dobrý světelný prostor, protožejejich úsilí vyvolalo odezvu v architektech.
1. Tou
to cestou lze některé architektonické prvky podle potřeby
-.
3.
Pro většinu účelů jsou nepřijatelnější pozvolna odstupňo
vané světelné kontrasty, které ani při delším pozorování
nezvyšují únavu oka. Pro tento účel lze
barvy charakterizovat dvěma hledisky: jasovým (součinitel
světelné odraznosti) barevným (barevný tón, jeho sytost
apod.
3.1.7.8.1.tomnost jasových kontrastů působí ospale jednotvárně.7.2. Gradace kontrastů
Experimentálně zjištěné velikosti kontrastů mezi ja
sem světelně zdůrazněného objektu jasem jeho pozadí a
okolí, vhodné pro dosažení pocitu zrakové pohody, doporuču
jí zpravidla tomto rozmezí: jas světelně zdůrazněného
objektu jas nejbližšího okolí 0,3, jas nejtmavší části
širšího okolí zorného pole 0,1« Přechody mezi nižšími a
vyššími jasy měly být plynulé pozvolné. Pouhou vhodnou volbou barev lze tedy
některé části interiéru učinit světlejšími, naopak.). Rozložení kontrastů
Větší kontrasty jasů poutají pozornost vyvolávají
fototropický jev (3.
3.3). Činitel světelné odraznosti barev
Činitel světelné odraznosti barvy přímo ovlivňuje je
jí relativní jas. Proto správné umístovat
kontrastnější skladbu jasů míst zrakové pozornosti, a
naopak předem zvolených plochách pro zrakový odpočinek
kontrasty omezit.2.8. Charakter rozmístěni bareT
Při řešení zrakového pole barevnost předmětů a
prostoru stejně důležitá jako osvětlení (denní umělé),
proto žádoucí navrhovat společně.
3
