Nové normy vydané od září 2011 – Připravované normy v oblasti pravidel pro elektrotechniku v roce 2012 Ing. Vincent Csirik, ÚNMZ Praha Nová ČSN 33 2000-7-710 Elektrické instalace nízkého napětí – Část 7-710: Zařízení jednoúčelová a ve zvláštních objektech –Zdravotnické prostory Nová ČSN 33 2000-7-715 ed. 2 Elektrické instalace nízkého napětí –Část 7-715: Zařízení jednoúčelová a ve zvláštních objektech –Světelná instalace napájená malým napětím Uplatňování nových norem pro elektrická vedení, uzemňování a ochranné vodiče v praxi elektrotechnika Koordinace projektové dokumentace silnoproudé a slaboproudé části elektrických rozvodů Výroba v elektrotechnice ve vztahu ke kontrolním činnostem výrobců a státu Základní dokumenty pro provádění revizí a jejich význam pro zpracování revizní zprávy Školení podle vyhlášky 50/78 Sb. se zaměřením na silovou elektroinstalaci, požárně bezpečnostní zařízení a výrobu rozvaděčů nn Ochrana před úrazem elektrickým proudem Spolehlivost v elektrotechnice ...
. možné prokázat, funkce A(t)
se několika cyklech funkce-porucha-oprava ustálí konstantní hodnotě:
MTTF MTTF
A
MTTF MTTR MTBF
Všechny zavedené veličiny statisticky popisují chování systému jako celku, bez nutnosti
znalosti vnitřní struktury tohoto systému.
Dostupnost.
V období zahořování objektu projevují různé skryté chyby výroby, které jsou však
časem
odstraněny, intenzita poruch tedy klesá.145
MTBF. následném období standardního užívání
je intenzita poruch konstantní. A(t) obecnosti funkce času vyjadřuje, jakou pravděpodobností
se systém vyskytuje okamžiku funkčním stavu.
Je tedy možné určit spolehlivost složeného systému při znalosti vlastností dílčích
komponent výpočetně, bez nutnosti statistického měření uvedených veličin systému
jako celku. období zahořování, období standardního užívání období stárnutí materiálu. Zřejmý vztah mezi parametry MTBF=MTTR+MTTF.
Standardní chování reálných systémů exponenciální rozdělení spolehlivosti
Při využívání popsaných charakteristik parametrů ukazuje, naprosté většině
praktických případů není nutné uvažovat zcela obecný časový průběh funkcí λ(t) μ(t). Teorie spolehlivosti nabízí řadu nástrojů, které
umožňují právě zavedené veličiny interpretovat spojovat pro případ složených systémů. vanová křivka, znázorněná následujícím Obr.
U naprosté většiny technických zařízení lze pohledu spolehlivosti rozlišit tři fáze činnosti
– tzv. Toto
chování charakterizuje tzv. Střední doba mezi poruchami jednoduchý složený parametr, který určuje délku
cyklu „funkce-porucha-oprava”. Pro absolutní většinu prvků
po naprostou většinu jejich ”funkčního života” prvky pohybují střední části vanové
křivky, kde intenzita poruch konstantní. Poté následuje období stárnutí materiálu, kdy začínají
projevovat únavové defekty, intenzita poruch tedy roste
