ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 95 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
pekařský tovaryš zrza­ vým knírem. povídám: »Lump jsi ty, podlý chlap lotrl« on mě takhle zmaloval. taky pod obraz boží. teď budu dělat? Takhle přece madam nesmím vrátit? Všecko roz­ trhal Šaty, žaket. Vůbec byl její, hlas poměru obsahu řeči nepřirozeně klidný velmi chudý tonech. Chodit k nim »závodu< velice líbil, protože člověk ve­ selý čistě obléká. bych byl nevýslovně stydal před ženou, tím více, ježto ona sama neplakala. Rozhodl* jsem promluviti ní. Onaje těch, které ulicích chodí. Žebráte, žebráte nás jako psi jak vám hloupá ženská poddá, hotova, hned osedláte, prašivci! Nadávala velice květnatě, ale jejích nadávkách nebylo síly: ani zloba ani nenávist nezvučela nich. Ale všechno působilo mne silněji než jebe výmluvnější přesvědčivé pessimistické knihy řeči, kterých nemálo jsem slyšel před tím tom. »podděvku« patnáct rublů a ohrnovačky! Proto něho zamilovala stal jejím bankéřem. kové jasnosti myšlenek; cítil jsem, budu-li dále mlčet, na­ jisto rozpláču. znamenalo, obíral všechno, vydě­ lala opiv její peníze, bil. Často. ale ještě nic nebylo ale začal běhat jinými holkami její peníze před očima: No, není zlosti? nejsem horší, než druhé; tedy jakoby posmíval, podlec! Předevčírem vzala jsem madam dovolení, přišla jsem k němu něho sedí opilá Duňka. ona taky ježila zimy tak se mně přitulivši, jsem tmě viděl lesk jejích očí — Jste ničemové, mužští.JEDNOU PODZIM . Kopal mě, vlasy tahal ještě nic nebylo, ale šaty mně roztrhal. hraje velmi krásně harmoniku. proto,, víte-li, agónie umírajícího jest vždycky daleko přirozenější a silnější nejpřešnější nejumělečtější popisy smrti: ... všechno Paška . Mně zas začaly zuby tancovat. Podlá banda jste. — kdo to? Môj milý Jeden pekařský často tě bije? Jak kdy napije, bije. A pojednou přitulivši mně, začala vyprávěti o sobě, svém Paškovi jejich poměru. byl dočista nový stál pětku! I Šátek strhl hlavy Pane bože, teď dělat? za­ vyla náhle tesklivým, chvějným hlasem. Řoztrhala bych vás všecky, zmrzačila! Kdybych viděla, některý vás pochází, plivla bych huby nic bych nelitovala. — Kdo tak zbil? ptal jsem se, nevymysliv nic rozumnějšího delikátnějšího. A vítr skučel, stávaje mocnějším zimavějším