Jakoby duše mluveno mnohému maloživnostníku, jenž stále čeká,
čeká spásu >řad již dlouhých let« stále volá zbraně »mužnou
chasu* (rozuměj pp. nikoliv, dle lo
giky nebylo zhouby stavu živnostenského. Tážete se, má
sjezd řemeslnický společného poesií Pravidlem velice málo, leč že
by snůška více nebo méně nesplnitelných zbožných přání byla také
básní, epický rozvláčnou lyricky naladěnou. Zkušení velkoprůmyslníci, nespokojení dělníci, zvou si
k projednání svých nejsložitějších otázek své Lichty, kteří nevyrábějí
stroje, své Verkaufy, kteří nepracují dolech; jací naivní lidé! Toho
náš bodrý malý muž nemá potřebí; rozumí-li svým botám, proč by
nerozuměl >botám« živnostenského práva?
•Národním Listům* bylo Vídně dne dubna mezi jiným
tetefováno bursovní rubrice: pevného smýšlení byl dnes obchod
Čilejší, což odůvodňováno uspokojivým průběhem roko
vání výkonného výboru národní strany svobodomyslné. Zhoubou »nezdravá« soutěž; zdravou jest
totiž ona soutěž, již živnostníci sami způsobuji, zadavujíce své živ
nosti přívalem učňů.
. —
řečeno: obchod jest čilejší, ačkoliv smýšleni není pevné. Nejen obuvník boty zá
mečník zámek, nýbrž také truhlář živnostenský řád pasiř pojišťování
živnostnictva. Kdyby vše ostatní, 1
slováckému schází, dalo nahradit takovou pyramidální frási, pak
mohl lid slovácký svými nynějšími vůdci býti spokojen.
»K našim tužbám všichni jsou jen líni.OZVUKY PABŽRKY. Dělnická knihtiskárna Praze. poslance). Nechceme zasahovati práva neznámého autora proto
spokojujeme otiskem řádků, nichž pěvec >manifestniho sjezdu*
shrnul vše, dlouhých verších ostatních říci chtěl, ale nepověděl. Zni:
Nás dělba práce, trh suroviny,
nezdravá soutěž hubí napořád,
a našim tužlám všichni jsou jen líni
i slepí jako Živnostenský řád. Dělba práce také velmi zlá, zvláště když se
za dnešních zlých časů živnosti neprovádí. >Jihočeský Živnostník*
oslovil však >manifestní velkým sjezd* bá^ní přímo dramatické
působivosti.
Nákladem Jos.
V popředí byly zejména kreditky, státní dráhy alpinky.
V banketovém rozjaření toastoval sjezdu slovanských
v Dubrovníku Hurban Vajanský, slovácký lid své m<
lásku všem slovanským národům*. Pokud lenosti týče,
podávají bližší vysvětlení jiné řádky řeči (s)vázané:
A přece stále čekáme spásu,
a přece stále řad již dlouhých let,
my voláme zbraně mužnou chasu,
vždyť chcem’ jen práva mocný jara vzlet.
Letošní velikonoce byly nás plny národohospodářské poesie:
Zádruha snesla různých zapomenutých koutů velikonoční vajíčka
s pravým moravským, slováckým haličským malováním Českých
Budějovicích konán sjezd jihočeských řemeslníků.* Proč naříkat, když
hlásána jest zásada, živnostníku rozumí jen živnostník, živnost
níci spraví nejlépe své záležitosti sami*.
Živnostníky hubí suroviny, nichž vyrábí své výrobky: obuv
níka hubí kůže, krejčího vlna, truhláře dřevo, nebýti těchto zhoubných
surovin, nebylo myslíte Ševců, truhlářů atd. >trh« hubí, nebot
boty, šaty, skříně nejsou vyrobeny prodej, nýbrž věčnou památku
a okrasu svých vyrabitelů. Pelcla
