ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 624 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Již již umírající slunce roztínalo chvíli západní ne­ besa svou krví, která zdála ještě červenější zrcadle druhé hvězdy. >To zcela jisto, člověk, který zabijí, ne­ ničí. Právě tak jako hledíval rád soumraku, kdy rů­ žových střech stěsnaných kolem kostela cihel vynořila se monstrosní lůna. OTAKAR THEER. NotářoVo VypraVoVárxí. Rostla potom proti cibulovité věži měst­ ského úřadu, stoupala mezi pohyblivými rameny velkého vě­ trníku, jenž ležel uprostřed hrází smáčených vlnícím mo­ řem. Naše filosofické názory vyhovovaly; tak pan Smithers cele věnoval. Při pohledu tuto féerii vyměňovali jsme několik slov obdivu, konec řekl: >Hleďte, smrť zrcadlí ži­ votě jako dokonávající slunce rodící luně. Líbil nám návrat lodí, podobajících svými hnědými plachtami motýlům, položeným šedivém, tetelícím se, hedbávném nekonečném moři. Cituji zde jedno místo jeho »Nového katechismu*. Můj nový přítel, celní úředník pobřežním městě, byl člověk velký, zavalitý, pořádný. Ale patří snad více Francii zítřejší než dnešní. to být materialism.* Pak slou­ čily moře nebesa jedinou modř, níž smekaly parníky fantastickým chvostem dýmu. Podnikatelé uložili, abych spolu s úřady upravil statuty týkající zužitkování elektrických . Uprostřed ní­ zkosti literárního života šlo Paulu Adamovi vybudování široké myšlenkové synthesy, čistoťu charakteru, morální noblesu. Smrt neznačí konec, ale nanejvýš změnu stavu. Sedávali jsme melancholicky vedle sebe dřevěné lavici, duně. vše bude teprve touhou zítřejšího umělce. Vrátili jsme spolu k městským světlům, jež probleskovaly lesem stěžňů pří­ stavišti. Není oddechu pro věčné úsilí Ducha, jehož jsme my pouhými momenty.616 THBER: PAUL ADAM.* Jsme konce své studie. Kdo během četby srovnával názory Paula Adama těmi, je? nás umění šířily a dosud šíří, neubrání otázce: ten umělec Francie, té Francie, níž jsme sesílili našem lart pour lartismu, naší morální lhostejnosti, našich esthetických Credechř* Ano. Netrpí-li člověk své tělesné formě, nepřestává trpět své fluidní formě nespočetných bytostech, jež zrodily rozkladu jeho těla