národní požadavky státním >nezbytnostem<).) nimi kříží zájmy států a
národů.420 JOS- SEDLÁCk:
státu, lidstva). Neboť čeho požaduje patriotism? Vy
žaduje právě opaku toho, ideálem mravnosti: neuznává
rovnosti bratrství všech lidí, žádá, abychom jeden stát,
jeden národ uznávali lepší než druhý, vynikající nad
ostatní (viz píseň >Deutschland, Deutschland Ober alles<)
žádá, abychom lidmi druhé národnosti pohrdali (viz Rusy a
Finy nebo Poláky, Madary Slováky), žádá, abychom proti
lidem druhé národnosti nebo státu bojovali mečem ať
jinak (Prusové, Francouzi). Dejme tomu, praví, lidstvo veškeré
za tisíce let pokrokem společenským spojí jeden celek,
že bude jedinou společností. Přestane ovšem boj mezi státy
a národy, ale nepřestane boj mezi osobnostmi tvořícími tento
soubor, mezi jednotlivci rodinami.
V době naší nejvíce zájmu docházejí ony střední útvary:
stát, národ, třída. Tím méně pak ony útvary nižší, neboť
ty předpokládají boj ještě větší: války, celní boje, národní
boje, rodinné rozbroje boje mezi jednotlivci. boj je
činnost, která vylučuje mravnost Společnost tedy, která za
vrhuje vůli svému blahu mravnost, nemůže požadovat pro
sebe obětování člověka. zásada socialismu, jehož cílem je
blaho společnosti, jíž blaho jednotlivcovo musí podříditi
(na př. naší doby nemůže býti
patriotism citem vznešeným, jaký pokládá; neboť pro
něj není ani hmotných ani mravních základů. Zájmy národní státní jsou nynější hesla moderní,
vyplňující většinu našeho veřejného života, pojmy pro lidstvo
soudobé nejdůležitější. Jsou zájmy zvané třídními (zemědělci, děl
níci, úředníci, kněží atd. Vrcholem
socialismu kosmopolitism jakožto pojem nejširší, užší je
patriotism státní národní, ještě užší patriotism kmenový a
obecní, nejužší pak poměr rodinný.
Zdálo se, Tolstoj stoupencem onoho nejširšího
pojmu, kosmopolitismu, ale není tomu tak, naopak kosmo
politism zavrhuje.
Tolstoj není vlastencem ani >širším< (stát), ani >už
ším* (národ) smyslu. Ale
v čem projeví naší doby vlastenectví Ira Spojených
státech, když svou věrou náleží Římu, národností Irsku,
. Kosmopolitism nemůže tedy býti
normou našeho života. Soud Tolstého těchto nejdůležitějších
věcech přítomné doby naprosto odmítavý, zdrcující. Proto všecky
tyto útvary třeba odsouditi, kosmopolitismem počínaje a
individualismem konče; neboť cílem všech blaho egoistické,
a vede nemravnosti. Boj ten bude ovšem
míti jinou podobu, ale nezmizí, ani nezmírni. Jest pocho
pitelný patriotism Aegypťanů, Židů, Řeků, kteří hájíce své
vlasti hájili zároveň svou víru, národnost, vlast stát
