Juž vzdychá, slzíc sametu
má loutka tiché Perúce. Tolstoj této theorii ovšem důsledný kraj
nosti, neboť kdyby sebe menší rozdíl připustil, byla po
sice jeho ztracena. (DáUí..
Tož pláčou všecky fraucimory
i účastníci průvodu,
však mlaskání dvou milujících
zde není slyšet pro vodu.STUDIE TOLSTÉM.
A pláče vše slzách smývá,
svým štěstím příliš trpící .
Extrémní postavení Tolstého vidíme také toho, na
prosto zavrhuje rozlišování lidí vzhledem lásce.. Konečně nutný důsledek
altruismu sebevražda —je zřejmý spojuje-li přes to
s tímto pojmem pojem štěstí, nejlépe bylo, aby lidstvo
co nejdříve příčinou svého štěstí položilo hrobu. milovat právě tak vraha svého dítěte jako
dítě samo. Ale vyhnouti důsledkům
extrému nelze tím, postavíme extrém druhý.
Vždyť, než jsme počli kariéru,
též takle jsme dívali!!
*
*
Tu řeka šumí (kdo chce slyšet)
i modrý les ruce . 417
Brrr, Fauste, máme Čís’ duši
dnes večer právo výsadní .
. Proč jej odsuzuje?
Proto, základ jeho egoism.)
Než může mluviti nějakém blahu lidském, jež by
se nevztahovalo osobnosti člověka? Vždyť slast ply
noucí činnosti altruistické slast jenom osobní, neboť jinak
pojem slasti (tak jako strasti) rozplývá neurčitou mlho
vinu.)
*
Ta historie proti jiným
je vlastenecky kožená,
jde pod dozorem maminčiným
prát řece dívka Božena.
Studie Jolstém.
Tam s‘muluje cudné zpěvy
má loutka kyvem čelistí
a pere jen pranic neví,
že přicházejí statisti.. Vždyť
i činností altruistickou zjednává blaho osobní, by
bylo dle Tolstého blaho nepravé.
JAN OPOLSKÝ.
Jen Kašpar, jak obyčejem,
svou metá nebi čepici .
Pak oba zmizí Ticho padá,
řad dětí oči vyvalí . Extrém nezná kompromisu, jest neúprosný. Mimo musíme vytknouti celé této argumentaci
nepřesnost odlišování blaha tělesného osobního.
Když láskou plá, téměř vidět
i neživém dřevíčku,
mé kníže celé sametové
jde vymáhat hubičku.
. Matka má
dle něho př. Jen statisty bylo,
ty panna sotva přeletí,
však zůstane zrakem viset
na sametovém knížeti.
A stará matka podál vidí
vše pozorností šakala,
být trochu lidské ústrojnosti,
dle sil svých teď plakala.«
(A podobnými nejasnostmi
mu hrůzu chvíle usnadní.
Altruism Tolstého dospívá týchž konců jako pesimism
Schopenhaurův, jejž Tolstoj odsuzuje
