ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 336 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Jedno zde zůstane nepopíratelno jisto: skladba instrumen­ tální, nemající naprosto žádného vztahu ani, jak jsem právě připomenul, nejvzdálenějším, nejzazším svým původem k řeči národa, může nésti zřejmě přec jeho ráz. hoffmeister: obratech jistými, tomu kterému národu zvlášť oblíbenými, >národními« hudebními nástroji mnohých mnohých pramenech, dnes třeba již zapomenutých skrytých. Zde ostatně lze opět vésti důkaz indukcí tak obšírnou, každý jiný snadno odpadl. Podložme také skladbě text lhostejno, zda víc přiléhající svými nejhrubšími konturami deklamačními me­ lodii, míň. to přece snad uzná každý, hudební dílo vyznačovat především dokonalostí krásou svých hudebních kvalit: krásou melodie, harmonie, rhytmu formy. Snad zároveň patrno, jaký význam deklamaci ne­ zkráceném rozsahu připadá. Ale jděme dále, postupem málo umě­ leckým, ale praxi daleko tak vzácným, jak bychom myslili.330 PROF. Ale právě tak, jako skladba po stránce harmonické části stránce kontrapunktické doko­ nalá může být umělecky zcela bezvýznamnou bezcennou — vzpomeňme fug řekněme Kirnbergrových podobně ne­ . právo účasti vy­ tváření detailu, právo účasti ale jen zase účasti, právo výlučného rozhodování stavbě delších linií ale že je právo jen stupen vyšší než právo ostatních složek absolutně hudebních. Ztratí tím něco svém národním rázu? Jistě ne! proč dovede obratný skladatel napsat česky výborně deklamovanou třeba píseň nejen rhytmicky, ale i spádu vět, jich členění báseň dokonale vystihující — ve slohu řekněme mozartovském třeba německého Lieder- taflu? Kdyby ryzost deklamace národní ráz, zde tedy českost hudby vytrysklé šly ruku ruce, pak přece by něco podobného, sloučení dvou, tomto smyslu, protikladů, jakým byl ryze česky deklamovaný stil Mozartův, nebylo prakticky možno! Snad dovodil jsem aspoň části těmi několika afori- stickými myšlenkami, jsem chtěl: význam hudební de­ klamace daleko není ten, jaký někdy bývá přikládán. Ze postavit jako jediný základ hudby operující slovem bá­ sníkovým, znamenalo opětovat počínání německých mistrů kartonu prvních desítiletí století, zapomenuvších pro samou ideu snahu jejího vyjádření malovat. znamenalo to porušení rovnováhy obou složek zde součinných, rovnováhy, bez které, zvláště byla-li stránka hudební seslabena, váha její zlehčena, krásné, hudebně krásné dílo není možné. žádáme předpokládáme tak, jako žádáme předpokládáme logičnost čistotu harmonické či kontrapunktické věty