«)
Kriminológii základním důvodem trestu obrana spo
lečnosti, ale dává platnost důvodům podružným: polepšení
a zastrašení, vylučujíc jedině důvod theorií absolutních: od
platu. vhodit ohně drahocenný
předmět, matka svým pohybem tomu zabránila.
Jinak tomu, jestli matka přistihla sice dítě již činu
a nemůže tedy míti strachu, čin bude vykonán, ale ne-
pocítí-li ani hněvu, nýbrž uvědomí-li prostě škodlivost vy
konaného činu možnost jeho opakování. Udeří-li dítě tomto návalu zlosti, mstí se, odplácí.
Uleví snad ještě slovy: >Tady máš to, nezbedo!* Ani
v prvém ani tomto případě neptá matka, je-li dítě vinno,
nezáleží tom; nerozvažuje, nýbrž její vnitřní stav —
jednou strach, druhé hněv reflexivně vybíjí.
Konečně však možno, dítě dopustilo takového
činu př. jest asi první její otázkou: >Proč
jsi udělalo?*, neboť půjde zjištění úmyslu, viny, ne-
může-li dítě omluvit, matka výraz tomuto svému roz
hořčení udeří dítě slovy: >Ty jsi zlý!* dlouho ještě
nebude moci dítě podívat bez nepříjemného vzrušení,
. 301
jinách vědy politické* vyvraceje Macchiavelism mravních
mezích obrany: >Právo obrany nemůže tedy sahati právu
předchozím útokem předejiti možnému užití násilí proti
nám.
Vidím, kterak matka udeřila dítě přes ruku; dle stavu
její duše, dle toho, tom okamžiku pocítila, jest tento
projev její vůle bud obranou, nebo mstou, nebo kázní, nebo
trestem. Ukážu rozdílům jednoduchém příkladě. Nepocítila
v tom okamžiku leč strach, věc bude zničena udeření
dítěte bylo činem, který proměnil tento její strach.
Přistihla-li však táž matka děcko již činu, jistě nevznikne
v její duši obava zničenou již věc, ale možno, vzplane
hněvem. Ale tom další změtení pojmů: trest není obrana,
ale není též kázeň (polepšení, zastrašení) není ovšem ani
msta (odplata). zranilo svévolně, zlomyslně svého sourozence
do krve matka seznavši čin, všecka jím pobouřena
a mravně rozhořčena. Táž matka rovněž tak
bránila se, rovněž tak mstila jinému člověku zví
řeti přírodní síle. Matka
a dítě stojí proti sobě jako individuum proti individuu,
mezi nimiž není mravního poměru. Dítě chystalo př.SANKCE TRESTU. Vzdychne snad
a klidem, rozvahou udeří dítě slovy: >To nesmí ručička
dělat, bychom nabacalil* Ani neptá matka: jsi
vinno? nýbrž prostě konstatuje: dítě chybilo, musím dát
výstrahu, poučení pro budoucnost; mezi dítětem tu
mravní poměr, matka vychovatelem, její čin kázní, ale
ne trestem, právě jako chyba není ještě vinou
