ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 307 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
«) Kriminológii základním důvodem trestu obrana spo­ lečnosti, ale dává platnost důvodům podružným: polepšení a zastrašení, vylučujíc jedině důvod theorií absolutních: od­ platu. vhodit ohně drahocenný předmět, matka svým pohybem tomu zabránila. Jinak tomu, jestli matka přistihla sice dítě již činu a nemůže tedy míti strachu, čin bude vykonán, ale ne- pocítí-li ani hněvu, nýbrž uvědomí-li prostě škodlivost vy­ konaného činu možnost jeho opakování. Udeří-li dítě tomto návalu zlosti, mstí se, odplácí. Uleví snad ještě slovy: >Tady máš to, nezbedo!* Ani v prvém ani tomto případě neptá matka, je-li dítě vinno, nezáleží tom; nerozvažuje, nýbrž její vnitřní stav — jednou strach, druhé hněv reflexivně vybíjí. Konečně však možno, dítě dopustilo takového činu př. jest asi první její otázkou: >Proč jsi udělalo?*, neboť půjde zjištění úmyslu, viny, ne- může-li dítě omluvit, matka výraz tomuto svému roz­ hořčení udeří dítě slovy: >Ty jsi zlý!* dlouho ještě nebude moci dítě podívat bez nepříjemného vzrušení, . 301 jinách vědy politické* vyvraceje Macchiavelism mravních mezích obrany: >Právo obrany nemůže tedy sahati právu předchozím útokem předejiti možnému užití násilí proti nám. Vidím, kterak matka udeřila dítě přes ruku; dle stavu její duše, dle toho, tom okamžiku pocítila, jest tento projev její vůle bud obranou, nebo mstou, nebo kázní, nebo trestem. Ukážu rozdílům jednoduchém příkladě. Nepocítila v tom okamžiku leč strach, věc bude zničena udeření dítěte bylo činem, který proměnil tento její strach. Přistihla-li však táž matka děcko již činu, jistě nevznikne v její duši obava zničenou již věc, ale možno, vzplane hněvem. Ale tom další změtení pojmů: trest není obrana, ale není též kázeň (polepšení, zastrašení) není ovšem ani msta (odplata). zranilo svévolně, zlomyslně svého sourozence do krve matka seznavši čin, všecka jím pobouřena a mravně rozhořčena. Táž matka rovněž tak bránila se, rovněž tak mstila jinému člověku zví­ řeti přírodní síle. Matka a dítě stojí proti sobě jako individuum proti individuu, mezi nimiž není mravního poměru. Dítě chystalo př.SANKCE TRESTU. Vzdychne snad a klidem, rozvahou udeří dítě slovy: >To nesmí ručička dělat, bychom nabacalil* Ani neptá matka: jsi vinno? nýbrž prostě konstatuje: dítě chybilo, musím dát výstrahu, poučení pro budoucnost; mezi dítětem tu mravní poměr, matka vychovatelem, její čin kázní, ale ne trestem, právě jako chyba není ještě vinou