Ani stránky pojišťovací techniky nebyla vláda šťastna. Dr. ZŘÍZENCŮ. Vždy jednati musí, náklady stran byly pokud
možná stlačeny minimum, toho lze docíliti jen tehdy,
ponesou-li všecky vrstvy strany nové břemeno, nejen ob
chodník, ale rolník, nejen soukromník, ale stát. Úřed
nictvo, jež nich platiti musí, nikdy jich nemůže kontrolo
vali dříve nežli ústav odhodlá dáti podporu, stihne do
tyčného obyčejně výpověď nebo smrt. Stát chce
za peníze poplatnictva zříditi pensijní pojištění soukromým
zřízencům, ale sám ani zbla nemíní přidati. Mimo lze pojišťování vůbec jenom tehdy
nejvýhodněji nejmenšími náklady organisovati, hledí-li se
k tomu, veškeré pojišťovací systémy kategorie byly slou
čeny jedinou mohutnou organisaci, počítaje pojištění
proti úrazu nemoci. Poukázal sám posl. Ver-
24*
.
Pouhý způsob vyplácení mzdy utvořiti zeď mezi pojiště
nými zřízenci nepojištěnými! Právě tak nemůže býti krite
riem způsob rozdělení pomocnictva soukromého tři třídy
a nemohou zůstat ani trvalými leta, kterých může zřízenec
dosáhnouti starobní renty, neb invalidní rentu požadovali. zcela dobře známo, příjem mnohých
dělníků vyšších kategorií representuje sice tento plat, ba
i větší, ale nebudou moci býti počítány mezi pojištěnce, po
něvadž jejich plat není vyplácen měsíčně, nýbrž týdně a
Čtrnáctidenně.
Kdo dožije (žény 60) let? Předloha, jejíž těžiště je
renta starobní invalidní, stává takto ilusorní. Baernreither sociálně
politickém výboru uznával těžkost, jakou ohraničení zá
kona příčině oněch minimálních 600 nebude mnoze
možno dodržovati. Připadá také
jako ironie, čtemerli počátku předlohy kategoricky, po
jištěním povinný každý, kdo nejméně 600 >ročního
měsíčně vypláceného platu< konci zase, tato povin
nost přestává, jakmile šéfu zlíbí zříditi vlastní pensijní
útulek, arci pod státním dohledem.VLÁDNÍ PŘEDLOZE ZÁKONA POJIŠŤOVÁNÍ SOUKROM. 295
koná důkladně prostudovat!, abychom byli jasni, jaké místo
toto pojištění pojištění všeobecném všeho dělného lidu
zaujímá. Kdo však tohoto do
hledu lekne? Různé dnes stávající pojišťovací pokladny
u mnohých větších závodů jsou známy svou drahotou. Zřízencům nesmí proto
pojištění jako posud poskytováno býti jako dobrodiní, nýbrž
jako požitek, nějž pracující právo. Tím, vláda vyvolává dnes pro jednu
část dělnictva nové pojištění, němž úraz nemoc pojištěnce
úplně pomíjí, ztěžuje povážlivě vývoji pojišťování zdárný po
stup. Nejen sama
praxe, statistika nás tom přesvědčí. Není mnoho místa
k výpočtům, ale jest poukázali alespoň to, dle sčítání
lidu 1890 dožilo více než let 1'9% více ne$ let
4T% mužů, žen pouze 41% nad let, což činí, jak Dr
