ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 284 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
V oboru etnografickém schází nám podrobné, systema­ tické práce. Ale povznášejí nezlomená pudová vůle k životu mateřský cit. Přichází velikého města službu, mladá silná selská dívčice. přece ta­ kovém zápase, takové nesnázi tísni nezakrní její smysly ani srdce. Proto raději trpí mlčí. Ovšem, že všechny city jsou zcela primitivní vinou požitku jen fysickému. tak jednou čistě citu opuštěnosti — podá ubohá Mina lehkomyslnému hochu, ničemovi, jenž ji uvrhne bídu ještě větší. Štěstí neusměje, jejích vlastností kariéra není veliká. Nastanou kruté zimní dny konec nezbude než vydělávati prací na živobytí muže dítěte. Naopak, potřeba lásky účasti stupňuje. Tím strasti její dovršují. Jest zápas neustálým zoufal­ stvím resignací. Muka takového života zdvojnásobují bezradností trpitelky. stále číhají nebezpečí, že nebude míti kam hlavu složit dáti úst, nebez­ pečí naivní úzkostlivosti dívky rostou ohromných roz­ měrů. Spánek jest jak olovo těžký neosvěžuje. Jest dobrá, nezkažená, poctivá a pracovitá, ale hodně obmezená, neotrkaná skoro nemotora. Ale ani sama neví jak, jest postrkována vyháněna, dostane výpověď starostí až onemocní, opatří jiné místo ztratí zase. Aby ochránila obvyklé hanby, vezme ho. Ovšem ubohá Mina královnou není, ale přece světicí jako svátá Gudula, jejíž rukou mozoly svědčí o neúprosné robotě. Neděle jsou tupé, sotva si jich uvědomí. Přívětivé slovo jest jako vytoužený lék, známý obličej jako skutečný svátek. Práce vyplňuje celý její den. (Příště konec. Bylo dosti srovnávati, neboť i jedná ženu, jež odejde domova opuštěna sama mezi lidmi zakouší tvrdé chvíle života, ovšem pohnutek méně mravních romantických než Renata Fuchsova, totiž pro vezdejší chléb.) SloVácké čepce. když přece poštěstí, vycho- diti svému muži skromničké místo vrátného, této životem zpříma ubité zničené ženě takový zajásá triumf nad minu­ lostí, skoro škodolibost, záhubě přece unikla, primitivní egoism, kterém cítiti její selskou krev právě tak, jako v její houževnatosti, když trpěla. Plahočí lopotí od časného rána pozdní noci, těžce chvatně poháněna požadavky jiných nemajíc času dbáti sebe. staršího realistického genru. Příčinou toho dílem neurovnanost látky, která je různých museích roztříštěna, dílem opožděnost etno- .278 CAMILL HOFFMANX: NĚMECKÉ ROMÁNY