Chvilku bylo ticho, najednou starý
voják znovu pozvedl hlavu.. Také jsem ji
jednou měl eh, ale tomu dávno.
•Horečka, mladíku, jdeš poprvé boje. škole tak rozmazlí všechny.« Starý důstojník hladil
hebounké tváře hochovy.
>Snad ohřeješ, fähnrichu! nepřítel? Čert ví, kde ještě
je konec!< Usedl vedle ležícího soudruha. tmy krvavě zablyštěly postavené pušky, zavěšené
přilbice, země zabodnuta zaleskla pochva šavle.236 KAREL LEGER:
jeho boku, skrčil pod pláštěm mimovolně několik
okamžiků zatajil dech.
>Nu, nu, děťátko maminčino! Duši ještě před bitvou vy
pustí. Chceš rakije napít, kamaráde? Nu,
nu, nu! Třese se, všechno rozlil. Říkám: bajonet na
sadit jdi dobýt důstojnické šavle! škola pro vojáka, —
ne knihy! Ale nic toho nedělej, zvykneš taky bude
z tebe dobrý voják.
»Fähnrichu!« promluvil, >modlil jsi se?« Kdyby pohledl
hošíkovi tváře, uviděl temný ruměnec. Tváře zčerve
naly, oči zaslzely, ale konečně klestí rozhořelo plamenem.
»Jen lež!< —Zamhouřil oči, zimnice pomalu polevovala. Bylo ubohému,
jakoby jej obličej udeřil, cítil výsměch nedovedl bránit.
»Eh, vzpomněl jsem si, nás doma děti mod
lívají Jeho hlas byl neobyčejně měkký, nebylo něm
úsměšku.
»Proč?< otázal tiše.
>Nic není!* chtěl zasmát mladíček, ale ještě za-
ohřestily zuby zuby.
Třepetavý plamen rozhodil dokola trochu zarudlého
světla. Zdálo mu, slyší zatajovaný vzlykot. Vstal proklínaje
a přiložil oheň hrstku suché trávy, klestí nějaké kleknuv
na zem foukal namahavč řežavý popel. »Ty, fähnrichu, zdá mi, že
se třeseš?*
>Prokletá zima —!< slabě odpovídal hoch pokoušeje se
•o úsměv; zuby jektaly. Styd se, jako osyka roztřásl!* Sám při
krýval hošíka pláštěm svolávaje kamsi všechny hromy Hoch
se neozýval, zimnice jím lomcovala. »Vida, ničeho nesnese, dítě, dítě!* Zle rozlobil starý.
Také starý kamarád ulehl, ale neusnul, naslouchal, jak to
kuře vedle dýše.
>Nu, nu, maličký Přikrč blíže mně, ohřeješ se
o starého vojáka. Ale najednou rozpacích zamlčel, zaklel, ale
jenom temný jakýsi rachot ozval zapadaje hlouběji hlou
. Kolik let—?
K čertu, proč nám sem děti posílají?* zahučel vousů.
>Je tepleji? tak netřeseš.
>Proč nám sem mazlíčky posílají? Mám konejšit? Nu,
mlč už, spi!* Oba pláště hodil hocha. Podržím čutoru,
pij!* Hošík spolkl několik kapek silné kořalky rozkašlal
se
