Pak válem souhra trudu sklání.
Tak vnější tragika vnitřním želem snoubí,
kus dává množství themat pro dumu!
Hry příští nese plakát podloubí.
Pak dceruška papa hluchý
do jedné bedny vhozeni;
pro milované neposluchy
už dobré znamení.
Čert zasmušile sedá ohoně
a rayon černý jeho mladá paní
si podmaňuje mlčky, hegemonně.
♦
Kus >Čert Káčac Feerie šramot,
povětří mocné Nervů strašidlo
tu leze blízko kolem lidských samot,
že srdce bázni div nestydlo.
.234 JAN OPOLSKÝ: NOVÉ MARIONETY.
(My muži mámit dovedeme!
Co dělá knír paruka!)
Však jaký pohled, pakli vkročí?
mdlé voskovičky kola,
jak studně zejí prázdné oči
a slavně bílá mrtvola .
Do zítřka všichni přijdou rozumu!
JAN OPOLSKÝ.
Náš principál zve toto drama
svou specielní oblastí,
když infant mizí horama,
tak jako kámen propasti.
A pro pointu při posledním aktu,
když lože panny dábel vstupuje,
se čtyřech stran zhoubě kataraktů
hrst žhavé smoly jasně zaduje. .
Zde hra vás bije sugestivní silou,
střed děje pevný šustem hrůzy ovát,
sen dávný splněn chvílí nahodilou:
král pekel dal pannou kopulovat!
však zamezení banálního žertu,
jejž truchlohra může probudit,
tón bledší barvy dán jest tomu čertu
a podložen měkký krasocit