podivu,
lidstvo mohlo žiti těchto náboženství smrti, která po
dlouho usilovala zabiti člověka člověku, chtějíce ho
.zená náboženstvími staletí, živým plamenem světay
cou, která uvádí hvězdy pohyb Není lenochů, lakomců
jsou jen lidé, jichž vnitrné síly jsou špatně řízeny. Indi
vidualistické zásady Lukášovy vychování slouží Zolovi ku
cti. >Učitel nemá jiné úlohy
než probouzeli energii. nepřítelem soustavy Školské, která >potlačuje indivi
dualitu, ničí kritického ducha, svobodné rozhodování, probu
zení zvláštních talentů pod spoustou úplně hotových ná
zorů oficielních pravd (181). 22£
lidi peníze*.
S ideální školou, vedenou duchu těchto zásad (538) byl by
úplně spokojen Rousseau Tolstoj.»PRÁCE* ZOLY. Zajímavo též, jak
užívá Zola ideální své obci vášní jako hybných sil ve
mospěch celku (Fourierovská myšlenka). Morfain (»Morfainové, dělníci epičtí«) re
presentant »člověka, krotitele ohně*, primitivního, vymírajícího
pokolení, které zápasilo přírodou těžce, hrdinně, pouze silou
svých svalů. Rovněi
přečetné svatby, jimiž uskutečňuje splynutí různých spole
čenských tříd, ráz okázale symbolický: když slavili
sňatek tohoto syna měšťana vrátivšího zemi dcerou
lidu pracujícího svýma rukama, byla veliká slavnost; chtěli
slaviti slavně tuto symbolickou svatbu, jež vyjadřovala smí
ření, sloučení kajícího kapitálu triumfující prací< (468).
Správně zajisté ponechává Zola dosti volnosti jednotlivcům,
aby své obydlí vůbec způsob svého života celkovém
rámci zřídili dle své náklonnosti, neodvisle ostatních. —
enocha udělá prozřetelný, lakomce spořivý člověk,
iviti člověka vášně jest jako utnouti úd..
Při vší rozvláčnosti, fantastičnosti, nereelnosti pře
mnohém neuskutečnitelnosti nelze >Práci* upřiti, základní
princip, němž zdárný rozvoj Crécherie spočívá, zdravý:
ne násilím, krví pumami vytvoří nový svět ssu-
tinách starého smyslu anarchistů (Lange), stádné
uniformitě kolektivistů, kasárnickém >falansteriu«, ujař
meni všech jednotnou, tuhou kázní hledati spása roz
vracející společnosti (Bonnaire), nýbrž volné, uvědomělé
součinnosti všech, evoluci, přerodu, ovšem uspíšeném
účelnými zařízeními, uskutečňovaném láskou, nadšením. člověku je
nesmírná, nenasytná potřeba zvídati, měla býti jedinou
vzpružinou studia, aniž bylo třeba trestati odměňovati« (182)., uvolňovati schopnosti dítěte vyvo
lávaje jeho otázky, rozvíjeje jeho osobnost. Abbé Marie pak svým scházejícím sesutím
hrozícím kostelem, který zarůstá travou nějž nikdo více
se nestará, zosobněním víry hroutící církvi (ve fran-
čině symbol patrnější: église kostel církev). »Není-liž žádost, od-
