Toť ovoce naší nesvědomité hudební kritiky, jež nád
herném rozkvětu letech sedmdesátých osmdesátých klesla
na niveau pouhých lokálkářů divadle. Tím >Rusalka< pozbývá vší stylovosti. Ještě horší jest, tam*
kde nebéře úplně přesně motiv cizí partitury, vane jeho
hudby styl některého díla jiného (celý konec jednání mimo
banální smuteční pochod při potápění Rusalčině psán zcela
v duchu >Dalibora*).
Jeden příklad ukáže jasně slabost neoriginelnost Dvo
řákovy invence dramatické.
Tak vypadá >Rusalka« světle hudebního dramatu,
tak asi bude soudit historie. Kdo neslyšel, ne
uvěří tomu ani bude mne podezřívat, povídám >po
hádku*. jménu pravých ctitelů Dvořákových musíme mistra
prosit nejsnažněji, aby nedal svést lichocením, jež ho
vede dráhy jemu budoucnosti osudné vrátil tam,
kde dnes neomezeným pánem světa, hudbě komorní
Jeho symfonické básně jeho zpěvohry vždy budou Dvořá
kovi ujímat historii veliké slávě, již pojistil svými
výtvory absolutně hudebními. ZDENEK NEJEDLÝ:
níkóv) atd. Dvořák dle toho napsal čarování Ježi-
babinu také valčík. atd. Nikdo
nevaroval Dvořáka před nebezpečenstvím, jež hrozí, až
musil přijít německý kritik (Dr. pozná každý laik. musí bolet každého, komu
umění tím umělec leží srdci.208 DR. Nikde nenaleznete
trochu lásky věci, jež nebojí příkrého slova, je-li si
vědoma, bude míti pro umění blahodárný účinek. Batka >Bohemii«) ukf "
naší kritice, kam Dvořák spěje.
Slyším-li pohádce tragického >Dalibora« nebo dokonce
^Nibelungy*, ovšem pohádkovém dojmu.
To vrchol nedramatičnosti >Rusalky*. jménu
pravých ctitelů Dvořákových musíme ozvat proti urážlivým
výrokům naší kritiky, »Rusalka« nejlepší dílo Dvořá
kovo. nepokládá naše kritika dramatičnost nutný znak i
děrní zpěvohry? pokládá, ale nepoznala neďramatiČL
>Rusalky*? poznala, ale neuznala dobré říci praT
. Obracím nyní přímo k
debním našim kritikům, dnes činným, těmito otázka
1. Humperdinckově >Perníkové
chaloupce* při čarování čarodějnice ozve lahodná hudba
valčíkového rhytmu. Nyní považme: »Perníkové chaloupce*
jsou děti, jež jdou perník, proto laškovná valčíková
hudba; >Rusalce* víla, jež béře sebe lidství a
v nejtragičtějším tom okamžiku, nejkritičtější chvíli zní —
valčík! jen proto, Humperdinck, vždyť jinak
by nikomu, kdo zdravý rozum, ani nemohlo napadnout. Smutná bilance pro
Dvořáka, tím smutnější, čím více vážíme
