ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 192 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Pohled na hory ozářené sluncem činí dojem zvláštní. Sotva poručeno víno, již přišlo asi deset mladších mužů obstoupili nás, jak nás říká »na čuměnou*. pří­ vozu posud neviditelného vystupují tři pestře odění mužové. Skočili jsme ní, aniž byl zavzněl nám vstříc >dobar dan«. tam jeví uprostřed kamenitých spoust čemavé skvrny větší menší jsou nové kul­ tury lesů. K čemu to, tom horku. — Prosím vás, křikněte přívozníka, počká, volá můj průvodčí. Ano vejdou místnosti, kde sedíš, prolúížejí tě, ale nesmeknou ani nezdraví. — Však počká, odpovídají sedláci, ale nekřiknou. musili býti napomenuti dotěrnosti, ne něco snad byli chtěli, nýbrž příliš prostor stolu zúžili. Byl jsem Solinu krčmě panem ředitelem Buličem profesorem Bezičem. Málokde objeví zelenavěčerné plochy, ještě řidčeji viděti vzrostlejší les. Pravda, bylo pro Dalmácii nejen dobrodiním, nýbrž pramenem nových živností, kdyby bylo možno vypěstovat! tu lesy, avšak většině půdy asi nebude dohledné době možno pro povahu půdy meteorologické poměry. Tuto zvláštnost lidu jsem tu příliš pozoroval. Lid nejen nepozdraví při potkání >pána<, nýbrž ani sebe, leč jsou-li příbuzní neb známí. Němě odrazil letitý přívozník rovněž nedělní košili a prohlíželi dno mořské, pokryté travou viditelné na mnoho metrů hloubky. Proto mají nc zakládané lesy těchto horách povahu zákrsků, strom zrůdné podoby nemohou dostati výše hrdých p; . Jsou šedě- bělavé, takže brzy oko znaveno odrazem světla slunečního hledá zeleň viničnou. Nejen větry ničí píli důmysl lidský, nýbrž nimi j cházející sucha rozžhavují půdu hubí vši veget Nad pak přívaly dešťové oplachují kde jakou nově tvořící půdu vymílají kořene rostliny, nimi pak rovi občasné kroupy utloukají, jinak obstálo.116 DUŠEK: Konečně blížíme Sedmikastelské zátoce. Sestoupili jsme strmé cestě moři, kde čekala barka. pravé straně ves Vrbanice ostrůvku uměle náspem připojena pevnině, nad směrem severo­ západním vypíná vysoké pohoří nejvyšší části skoro kolmo strmící, nížeji pokryto černavými lesíky, ještě nížeji pastvinami vinicemi, které sklánějí moři. Voda byla klidná jako zrcadlo. Pohled Sedmikastelskou zátoku směrem Trogiru jest překrásný. Zakládání těchto porostlin vy­ žaduje velikou práci ohromný náklad podnikaný státem. Minou nás bez pozdravu