Čechova
je hodně vysoko.
A stačí-li něco takového úkol dramatu, pak jest »Strýček
Váňa< dramatem silným znamenitým ovšem svého zvlášt
ního, nám hned ponejprv dost stravitelného způsobu, k. Vždyť vlastně Vratislav bývala Praze
-uhým městem Českým. Posluchači vyslechli
velikým zájmem řeč řiditele, jenž themá osvětlil mnoha různých
ránek neodpustiv výtek tam, kde byly místě. půdě vratislavské, nastává ponenáhlá, ale úsilovně prováděná ger-
i»anisace, podporovaná agitaci protestantskou. Pro posluchače bylo no-
"~nkou slyšeti Slezsku, stránce národní státoprávní bylo
několik honů před samými Čechami tam měli dřivé české vklady
3 zemských desk než Praze. Teprve když markrabí braniborský zachytil
.OZVUKY PABŽRKY.
Pod vlivem typů, jež stvořil mnohý román, vidíme tu, jak tradice
divadelní stoupá tam vždy vyšší umělecké úrovni.
O Slezsku. jevišti nenašla sice ještě ducha kongeniálního svým
Turgeněvům, Dostojevským Tolstojům, ale tomn snad
na cestě drama Čechovovo zdá alespoň naznačovat. Druhou přednášku cyklu pořádaného moravsko
slezskou besedou vzal bývalý řiditel opavského gymnasia pan
V.
Letos, kdy odchází ředitel pražské konservatoře pan Bennewitz
vyžádaný odpočinek, splní snad přání Českých hudebních kruhů,
.
Co dovede nás kde který poslední aspirant dramatických va
vřínů, nedovedl on, mistr novelistické techniky, kdyby
chtěl kdyby vůbec stál Věc prosté ta, synem
země, která nejen své zvláštní, nám těžce pochopitelné řády
politické společenské, ale své zvláštní pojmy umění, jeho
úkolech hodnotách. Prásek, náš specialista dějin slezských. 141
kolik stupňů východní délky dále Paříže než Není možná. Básník zde chtěl patrně především docíliti jednoho: dáti
nám procítit smutek životů ztracených, vadnoucích, uštvaných,
takových, které netěší nic než odpočinek hrobem. Manifestovala románě způsobem tak
velkolepým, dovedla jím překonati všecky předpojatosti ostatní
Evropy. Při všem tom pověstném »zápachu ruské
juchty«, při všech oněch nedostatcích techniky brillantní machy,
jaká drtivá moc pravdy, jak ohromně intensivní pocit života, jak
teče vleče, jak pálí mučí, jaká hluboká jemně nuan-
covaná krása podání hoře, rozhlodávajícího den dni několik
těchto duší, pravých ruských duší, rodu »zbytečného člověka*
Turgeněvova, hynoucích prázdnotou svého života, nedostatkem
jeho smyslů úkolů práce! Pro několik takových scén, jako je
rozmluva Astrová Soňou druhém aktě anebo jaké tvoří
celý poslední akt, rádi prominete autorovi některé rozvláčnosti,
zbytečné okliky, nedostatek jednotné stavby myšlenkového
reliefu, užívání monologů jiné technické přežilosti nonchalant-
nosti.
OzVuky paberky
