ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 125 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
“ Tedy „ironickou antithesou“ byla ničím více tato hudba, kterou dvacetkrát šel vyslechnout něžnou pobožností“, jak svém „Fall Wagner“ nadšeně vyznává. Ale jako ironická antithesa působí velmi silné: vždyť byla bezpříkladná nechutnost, kdybych byl snad chtěl vyjít chvály Beethovena. Uvádění analfabetství alkoholismu spojení sociální demokracií jistě nesprávné, ústech národního buditele ského jest pak takové paušální obvinění dvojnásob neopatrné. Veliký filosof-básník demonstroval jak známo nejmarkantněji svou esthetiku své rozluce Ri­ chardem Wagnerem. Jde tu konečně zásadu: kritisovaný autor instancí, jíž byl kritik v každém případě povinen skládat účty každého svého slova? Myslím, není. sebraných jeho dopisech, jež nedávno vyšly péčí Petra Gasta Dr. Listů« * řečník vinil dělnictvo analfabetství, alkoholismu příchylnosti tální,demokracii. Nietzsche „Carmen“. Přednáškou poslance, rady Dra Hrubého zahájen cyklus Slezsku, nám ani nejhorlivějších státoprávníků nevyjímaje, méně známém než kraje francouzské anebo norské. — há ohrada protržena rusofilská, vlastně carofilská. Vstupujeme období platonického sezna- —vání Slezskem zbožným přáním zůstane dlouho ještě sou- lost hospodářská, jmenovitě oplodňování Slezska kapitálem českým, áželo však přednášce alespoň soudíc dle referátu »Nár. Poslední neděle (21. dubna) protrženy dvě ohrady. Mluvil jsem chudobě naší románové literatury zřetele kvanti­ tativního^! terminy oekonomie vyjádřeno: jakožto nepoměru mezi velkou poptávkou spotřebou strany obecenstva nakla­ datelů malou nabídkou strany spisovatelů), Šimáček však po chvalném svém starovlasteneckém způsobu hned vidí tom jen úsměšky, odsudky, pošklebky, snižování úmyslnou slepotu pro vykonanou práci.0ZVUKY PABŽRKY. Dílu tomuto, při své premieře Paříži bezmála propadlému, dostalo náhle neslýchané u opery cti: hráti úlohu filosofickém vývoji jednoho největších myslitelů. Adresujete-li mne, pane Simáčku, mohl bych Vás právě tak dobře jako mne žádat důkazy obrátit ha Vás vlastní Vaše slova tvrzení, které padá svou nepromyšle- ností nepravdou! kkbjčí. Čeští studenti ne- avše povolení policie protestní schůzi proti krutostem ruské vlády studentech ruských universit, uspořádali schůzi důvěrnou, níž pro­ . Ale ubohá Carmen dočkala Nietzscheovi velikého sklamání. Čím více snížil hudbu Wagnerovu, tím větším zápalem vynesl proti Bizetovu „Carmen“. Tím spíše, vidím, jak těžká byla dis­ kuse někým, kdo úkolech kritiky mínění tak ještě pri­ mitivní, může radit, aby nedostatky, které ona konstatuje, ona sama odčinovala, ještě dnes, kdy myslíme, raison ďétre kritiky jakožto samoúčelného tvůrčího genru všeobecně uznána! PanŠimáček však mimo podkládá úmysly, jichž jsem neměl. Arthura Seidla, čteme toto: „To, pravím o Bizetovi, nesmíte brát vážně: Tak jakým jsem, nepadá mne Bizet ani daleka váhu. 119 odůvodněním všeobecných tvrzení, úvodě prohozených