mosti“, některých číslech obrázkovou.
Něco reklamě. Věc líbila. nesmírné zástupy pracovitého našeho lidu atd.OZVURY PABĚRKY.* šel učinil totéž.
*
Máme šťastné nové rakouské zákonodárné provisorium: ren
tová daň poslední berní reformy) nemůže prý dlouh<
obstáti dosavadní své úpravě musí prý ustoupiti nějaki
.
»Takové rytíře opatřím také!* bylo první myšlenkou jeho origi
nální hlavy zálibou sledoval napínavý boj.)
Literární příloha »Nár.
V Americe, této své »užší vlasti*, vystupuje barnumsky drze, disharmo
nický klackovitě, jako ten Yankee-Doodle, jehož celé tajemství záleží
dle slavného amerického hudebníka tom, strčit ruce kapes a
k tomu hvízdat. nápisů jejich štítech teprve poučíš, jeden nich
(ten hezčí) je, tuším, pan Moritz Glaser, vyrabitel cukrlat, ten druhýr
jenž každých pěti minutách bez udání určitějších důvodů klesá na
zem, pak jeho >konkurenc«. to
prý mamě hledá dôvod překladu kritických statí Bělinského (Oby
čejná historie. Hrdina naší doby). Každá země takovou reklamu, jaké zasluhuje. Poněvadž jsou všichni páni pražští kněhtlačitelé oběta
vostí svou proslulí, neporušuje zajisté toto epitheton omans roucho ta
jemství, jímž osobnost jeho obestřenu míti přeji. nesmírné zástupy pracovitého našeho
lidu očekávají trpělivě konečný výsledek rozčilujícího sedání. Jinak
u nás. Ráno objevila
se všech dennících stověžaté Prahy sáhodlouhá zaslána thema: Já
vlastenec obětavý, jdu zápas vděčnost českého národa; třetího dr
neméně sáhodlouné odpovědi rytíře >konkurenc«, hned opět replik
Moritze Glasera pardon: obětavého kněhtlačitele, pak zase duplik
atd. Jakmile rytíř »konkurenc*
klesal, pan kněhtlačitel kýval blahosklonně hlavou, asi jako Ludvík XIV. Listů* 12. Ondyno
stál před touto výkladní skříní jistý pražský kněhtlačitel, obětavostí
svou proslulý. Senovážném náměstí stojí dva strašní
rytíři lesklém brnění, zápasící neuvěřitelně flegmaticky nějaký ne
známý cíl. atd. (Předplatné K
ročně. dubna doporučuje romány
Flygaré Carlénové, jež vycházejí nezbytném novém vydání. nás vystrčí snaživý obchodník lahůdkami výkladu jakési
exotické králíky ohromné kleci, načež jeho konkurent, stejně snaživý
obchodník lahůdkami, shání zoufale celém světe ještě exoti
čtějších králících vkusnější.
při premiéře »Athalie« slovům Joasovým: »Je crains Ďieu, cher Abnerr
et n*ai point ďautre crainte.
Co smírně končí, lačně všem pase: •
prý >tiché blaho* konvenuje masse!
V tom vzhledu trčí Carlénova Emi
v svých >Soukojencích« přímo nade všemi,
neb nesouzvuk sociální špína
jsou zfiltrovány díla autorčina
a každá částka jako buchta voní,
jak onen patek dočtli jste ní,
když Národních kritickými věnci
hold literární vzdali soukojenci. Kdo nemá živých králíků,
spokojiti musí automaty. Tam vozí kandidáta presidentství vysokých ve-
hiklech asi jako naše sympatické ambulance pražských tramwayových
podniků ulicemi dají rukou hůl nápisem: >Já jsem kan
didát Brown, jenž porazí stříbro! Volte mne?* nevkus. nikoho nás nepřekvapuje, vŠiml-li
si, kdo jak rediguje onu literární přílohu, totiž:
Carlénové Soukojenci
