cest dýchacích neodstraní nebezpečí vdechování zvratek. Safar navrhl jednoduchý přistroj (dýchací trubičku)
a dokázal přednost tohoto nového způsobu. Uchopí obě paže těsně pod lokty jejich zdvi
háním nadlehčenim trupu asi dobu dvou vteřin způ
sobí vdech. Celo
je opřeno hřbet jedné ruky hlava pootočena stranu. Tím také od- i
padly námitky proti této metodě neestetičnost nehy-
gieničnost. Přitom přesvědčíme, zda
jazyk postiženého nebráni přístupu vzduchu plic. Asi dvou vteřinách
tlak hrudník povolí stáhne své ruce směrem loktům
nemocného.
Umělé dýcháni provádí tak, zachránce klekne na
jedno koleno hlavy nemocného (obličejem jeho nohám)
a položí dlaně záda nemocného. Tím, lokty zase pouští, pusobi částečné výdech
a opakováním první fáze výdech ukonči. Přitom čelo nesmi sesmeknout podložených
rukou. Tyto dvě fáze se
střídají tak, aby nemocný vydechl vdechl asi 12—líkrát
za minutu.
Drive byl tento způsob znám pod názvem „dýcháni úst“
Dr.
Při užiti Safarovy metody umělého dýcháni lze rychle, za
jedno vydechnutí dopravit plic postiženého najednou
velké množství vzduchu.
Tam, kde tento způsob není proveditelný, např. Mírné nyní opře
o hrudník, přičmež způsobí výdech. při poraněni
nemocného, možné usnadnit dobrou ventilaci lim, že
plíce nemocného naplníme vlastním výdechovým vzduchem.
Při umělém dýcháni zasuneme dýchací trubičku úst
postiženého delším koncem. Nemocný přitom leží břiše, ruce položeny
jednu druhou pod čelem, takže lokty jsou ohnuty.
Tento způsob účinný poslední době velmi rozšířil.
Obě tyto nevýhody odpadají při poloze břiše, způsob
Nielsenův. Pak
přitiskneme přírubu dýchací trubičky rtům postiženého,
zmačkneme nos, aby vháněný vzduch nešel zpět. Půl hodiny tohoto umělého dýchání
štaci zcela tomu, aby výměna kyslíku krvi postiženého
byla normálni. Aby
bylo možno trubku ústech vyrovnat vložit průduš-
96
3^=
