Kniha podává zhuštěnou formou celou látku silnoproudé elektrotechniky, a to jak z hlediska vysvětlení principů funkce a vlastností silnoproudých strojů, přístrojů a zařízení, tak i z hlediska jejich provozu, výpočtu a návrhu. V knize jsou probrána nejen zařízení klasická, ale i výhledově perspektivní, např. výkonová elektronika, supravodiče, jaderné elektrárny apod.Kniha je určena nejširšímu okruhu inženýrů a techniků, zajímajících se o obor silnoproudé elektrotechniky nebo pracujících v tomto oboru.
Odtavné elektrody pro ruční svařování mají normalizované rozměry průměru drátu
nejčastěji 2,5 délky 450 jsou bud holé, nebo obalené látkou, tvořící při sva
řování strusku.
846
.
Odporové svařování provádí natupo, bodové, švové bradavkové (obr.
Důležité je, aby elektrody přivádějící proud měly svařovanou součástí dobrý styk co
nejmenším odporem aby byly zhotoveny dobře vodivého materiálu (obvykle čisté mědi
nebo jejích slitin). 874). Střídavé svářečky jsou transformátory, jejichž charakteristika odpovídá požadav
kům svařování. Švové
svářečky tvoří plynulý šev, kterém dva plechy svaří. 874. Odporové svařování:
a) tupo, bodové, švové,
d) bradavkové
Zdrojem svařovacího proudu jsou svářečky, které dodávají napětí proud vhodné pro
svařování.
Bodové svářečky svařují obvykle dvě plechové části sobě poměrně malém kruhovém
průřezu pomocí dvou elektrod. Tento pracovní odpor během svařování značně mění
a závisí teplotě místě styku tlaku, kterým jsou obě součásti sobě přitlačovány. Přívody bývají chlazené protékající vodou. Stejnosměrné svářečky jsou buď speciální rotační soustrojí, složené
z poháněcího asynchronního motoru dynama, které zdrojem svařovacího proudu.
Při ařo využívá teplo, které vznikne pracovním odporu
ve styku dvou svařovaných částí. Při
svařování natupo svařují předměty celém průřezu, kterém jsou sobě přiloženy. Pro svařování nutné, aby proud procházel místem svaru
jen určitý přesně stanovený čas aby byl mezi elektrodami vyvinut potřebný tlak.
Teplota místě svaru rychle zvyšuje, proto rychlost odporového svařování velká.
Při ručním svařování elektroda upíná držáku, který spojen ohebným kabelem
se zdrojem proudu, druhý pól připojen zemnící svorkou svařovaný předmět. Elektrody jsou kotoučové po
honem. Aby oblouk stále hořel, nutné dosáhnout vhodného posunutí napětí vzhle
dem proudu bud tlumivkou zařazenou sérii, nebo konstrukcí transformátoru velkou
rozptylovou indukčností. Nej
prve sobě přitisknou, průchodem proudu místě dotyku zahřejí kovací teplotu
a pak velkým tlakem spojí. Nej
nověji používají polovodičové svářečky, nichž střídavý proud usměrňuje křemíkovými
diodami nebo tyristory. Jejich předností bezhlučný chod podstatně menší spotřeba elek
trické energie, neboť mají větší účinnost chod naprázdno téměř bezeztrátový. Podávání elek
trody svaru posuv směru svaru jsou mechanizovány, obvykle tak, rychlost
podávání automaticky regulována konstantní svařovací výkon posuv vozíku stálou
nastavitelnou rychlostí. Pro automatické svařování obvykle užívají elektrody holého drátu, odví
jeného bubnu.
V7A 777X
V/A V/A
b)
i a
r
Obr.
Automatické svařovací zařízení usnadňuje práci zlepšuje jakost svaru
