Obsahem této knihy jsou především výsledky této více než dvacetileté vědeckovýzkumné práce. Nejde však přitom o výsledky toliko výzkumu. Jeho závěry byly uplatňovány ve výuce, ověřovány v diplomních pracích absolventů na katedře, konfrontovány s názory odborníků na domácích i mezinárodních konferencích a aplikovány v rámci tradiční spolupráce katedry s energetickou praxí.Tato publikace nemůže vyčerpat beze zbytku celou šíři problematiky optimalizace v energetických soustavách. Byl bych proto rád, kdyby se stala nejen užitečnou příručkou pro řídící pracovníky v energetických podnicích, ve výzkumných, projekčních a investorských organizacích a učební pomůckou pro posluchače studijního oboru Ekonomika a řízení energetiky na vysokých školách technických, ale také podnětem k vydávání dalších publikací, rozvíjejících a rozšiřujících její obsah.
Optimální rozhodnutí, tj.
V reálných podmínkách vyžaduje totiž rozvoj výrobních systémů téměř vždy
vynakládání jistého kvanta jisté struktury výrobních zdrojů. Označíme-Ii „výstup“
(cíl výrobního systému) jako užitečný efekt společenské výroby „vstup“ (výrobní
zdroje) jako společenské náklady, můžeme návaznosti [10, 11, 12] uvést:
Efektivnost obecně vztah mezi užitečným efektem společenskými náklady
potřebnými jeho dosažení, udávající míru plnění příslušného cíle systému při
n Habr, J. Má-li systém volbu mezi více alternativními
přípustnými stavy, kritérium hledisko pro výběr alternativ této množině. proto účelné označit určitým způsobem míru
(stupeň) přiblížení jednotlivých posuzovaných variant rozvoje výrobních systémů
jejich cíli., Vepřek, J.
21
.: „Cíl žádoucí stav nebo výsledek, kterého chceme dosáhnout.2’ Samotné vyjádření
míry přiblížení jednotlivých variant rozvoje systémů jejich cíli bez respektování
existující omezenosti výrobních zdrojů proto mohlo ukázat optimální jim
blízké) varianty pouze u
a) systémů nevyžadujících pro svůj rozvoj žádné zdroje nebo naopak
b) systémů disponujících pro svůj rozvoj neomezenými zdroji,
což jsou obě velmi nepravděpodobné výjimečné podmínky. Optimálním
rozhodnutím rozvoji výrobního systému bude tedy všech možných variant
rozvoje vybrána ta, která bude nejlépe splňovat cíl daného systému. Tento vztah se
označuje jako efektivnost výroby resp. výrobního systému.OPTIM ALIZACE ROZVOJE VÝROBNÍCH SYSTÉMŮ
jako přijímání optimálních rozhodnutí (na základě kritérií optimality) rovnováž
ném rozvoji komplexních systémů cílovým chováním určených výrobě užitných
hodnot.
Pro většinu případů reálných výrobních systémů bychom uvedeným způsobem
obdrželi degenerované charakteristiky posuzovaných variant, označující jako opti
mální varianty rozvoje, které vyžadovaly vynaložení nesplnitelně (až neko
nečně) velkého kvanta struktury výrobních zdrojů.1’ Takový úkol byl sám sobě (bez dalších omezení) triviální, měl by
však smysl pouze při určování optima prakticky nereálných podmínkách.
2>Pojmem výrobní zdroje označuje souhrn osobních (pracovních sil) věcných činitelů (pracovních
prostředků, předmětů přírodních zdrojů) spojených pracovním procesu [11]. 29. rozhodnutí vyhovující kritériu optimality, předpokládá
existenci více možností (variant), mezi nimiž třeba rozhodnout. Už
v předchozím odstavci při výkladu vlastnosti ekonomické stability rozvoje výrob
ních systémů jejího vlivu rozhodování optimálním rozvoji systémů jsem však
poukázal účelnost respektování existence variant „blízkých“ optimální variantě;
ve smyslu zvoleného optimalizačního kritéria sice horších, hlediska jiných
požadavků však výhodnějších.
Proto účelné vyjádřit vztah mezi plněním cíle výrobního systému (výstupem
nebo efektem systému) jeho nároky zdroje (vstupem systému).
V reálných podmínkách omezenosti výrobních zdrojů můžeme proto optimál
ní variantu pokládat takovou, která bude největší měrou plnit cíl daného systému
(výstup), avšak při respektování omezených zdrojů rozvoje (vstupu) systému. Míra
efektivnosti umožňuje posuzovat, jak systém blíží cíli.“ [10] str
