Letecký předpis letiště L14

| Kategorie: Zákon, vyhláška  | Tento dokument chci!

HLAVA 5 Vizuální navigační prostředky 5 - 15.1 Ukazatelé a návěsti 5 - 15.2 Značení 5 - 25.3 Návěstidla a světla 5 - 165.4 Znaky 5 - 495.5 Značky 5 - 56HLAVA 6 Vizuální prostředky pro značení překážek 6 - 16.1 Objekty, které musí být označeny a/nebo světelně označeny 6 - 16.2 Značení objektů 6 - 26.3 Světelné označení objektů 6 - 36.4 Větrné turbíny ...

Autor: Úřad pro civilní letectví

Strana 223 z 251

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
4. "Nerovnost povrchu" zde definována jako skoková změna výšky, která netvoří navazující jednotnou plochu žádném směru povrchu dráhy. Rovnost povrchu RWY 5. 2): D pro RWY, kde kódové číslo být nejméně: 15 000 (⏐x z⏐)m, kde ⏐x absolutní hodnota čísla y ⏐y absolutní hodnota čísla z Jestliže 0,01 y 0,005 z 0,005 pak: 0,015 ⏐y 0,01. Jestliže změny sklonů nelze vyloučit, nemá stupeň změny mezi dvěma sousedními sklony přesahovat procenta na 30 m. Tato plocha být symetrická k prodloužené ose RWY 120 široká. 4. Malé odchylky výše uvedených tolerancí letecký provoz vážně neomezí.11. 5.3 Provozní plocha radiovýškoměru Za účelem přizpůsobení letounům provádějícím automatizované přiblížení přistání (bez ohledu na povětrnostní podmínky) žádoucí vyloučit nebo snížit na minimum změny sklonů pravoúhlé ploše dlouhé nejméně 300 před prahem dráhy pro přesné přiblížení. 3 Následující příklad ukazuje, jak určit vzdálenost mezi změnami sklonů (Viz Obr. 5. 5.2009 Dod. Minimální přijatelná délka nerovnosti (m)Nerovnost povrchu 3 60 Max. Délka takového úseku běžně 60 metrů, ale ohledem stav povrchu podélný sklon může být větší.1 Pro tolerance nerovnosti povrchu je dosažitelná následující stavební norma pro krátké třímetrové vzdálenosti, která odpovídá dobré inženýrské praxi: Konečný povrch vrstvy krytu mít takovou rovnost, že při položení dlouhé rovné latě kdekoliv a jakémkoliv směru, vyjma napříč vrcholu střechovitého příčného řezu napříč odvodňovacích žlabů, mezera mezi latí povrchem kdekoliv podél latě nebude větší než mm.2 Úvaha podélných příčných sklonech Jestliže RWY plánována tak, budou kombinovány největší hodnoty sklonů změn sklonů přípustných podle Hlavy 3. Jsou- li překročeny maximální limity, měla být okamžitě, jak rozumně proveditelné, přijata nápravná opatření zvýšení kvality jízdy. Jestliže k tomu zvláštní podmínky opravňují, šířka může být zmenšena pokud letecko-provozní studie ukazuje, takové zmenšení neovlivnilo bezpečnost provozu letadel.3 zvětšování nerovností povrchu vede také provoz letadel různé sedání podloží vozovky.DODATEK PŘEDPIS L14 19. Všeobecně jsou přijatelné jednotlivé nerovnosti 2,5 vzdálenost 45 Přestože velikosti maximální přijatelné nerovnosti povrchu závisí typu rychlosti letadla, do určité míry lze odhadnout.2 Aby zajistila přiměřená rovnost povrchu, má být věnována pozornost také návěstidlům nebo kanalizačním mřížím zapuštěným povrchu RWY. 5.4 Obrázek A-3 ukazuje porovnání kritérií na hrbolatost povrchu ICAO kritérii vytvořenými FAA, federálním leteckým úřadem USA.18, se zpracovat studie ověření, výsledný profil povrchu nebude omezovat provoz letounů. výška (nebo hloubka) nerovnosti (cm) 3 3,5 5,5 6,5 10 Dočasně přijatelná výška (nebo hloubka) nerovnosti (cm) 3,5 5,5 6,5 7,5 15 . V souladu těmito ustanoveními nemá být menší než: 15 000 (0,015 0,01) 000 0,025 375 m. Následující tabulka stanovuje maximální dočasně přijatelné limity. Jsou-li překročeny dočasně přijatelné limity má-li být zachován provoz letadel, tak měla být části RWY, které dosahují takových hodnot, měla být aplikována nápravná opatření okamžitě. Pro účely tohoto textu "část dráhy" definována jako úsek dráhy obecně klesajícím, stoupajícím nebo rovným profilem. žádoucí, protože tyto letouny jsou vybavena radiovým výškoměrem pro výškové vedení pro vedení při podrovnání když je letoun nad terénem těsně před prahem dráhy, radiový výškoměr začne poskytovat informace automatickému pilotovi pro automatické podrovnání.1.12 3.1