|
Kategorie: Leták / Datasheet |
Tento dokument chci!
Velmi dlouhá životnost - 16.000 hodin Celková úspora okolo 50 % Lepší podání barev než u klasických zářivek Snadná výměna za stávající zářivky Šetrné k životnímu prostředí Žádné blikání Okamžitý start, opětovné zapnutí neškodíNejnovější tube-in-tube (zářivka v zářivce) technologie umožňuje zářivce fungovat efektivně, úsporně a při nízké provozní teplotě. Použitá technologie zajišťuje pracovní frekvenci vyšší než 40 kHz, a předchází tak případným zdravotním problémům způsobeným blikajícím osvětlením. Dlouhá životnost eko-zářivek kromě nižších nákladů na energie sníží náklady na obměnu zářivek. Jejich instalace je navíc velmi jednoduchá, stačí jen vyjmout původní běžnou zářivku a startér a nahradit je zářivkou EkoTube. Díky použitému materiálu se může EkoTube pochlubit excelentním podáním barev.
. Foucaultův odhad publikovaný roce 1862 byl 298 000 kilometrů sekundu. Při určité rychlosti rotace disku projde paprsek směrem zdroje jedním zářezem při návratu zářezem následujícím. Éter měl být nekonečně jemné médium, kterým všechny látky pronikají které současně vyplňuje veškerý prostor kolem nás. Paprsek světla byl namířen zrcadlo umístěné vzdálenosti 8633 cestě zdroje světla zrcadlu paprsek procházel rotujícím diskem zářezy. Jak znázorněno nákresu Michelsonova interferometru, rozdělení světla dva monochromatické paprsky (t. Foucaultovu metodu použili Simon Newcomb Albert Michelson. Fyzikové 19. Leon Foucault vylepšil Fizeauovu metodu tím, nahradil disk zářezy rotujícím zrcadlem. Rychlost světla vypočítat známé vzdálenosti zdroje zrcadla, počtu zářezů (resp. Experiment neměl žádný výsledek, bylo aparaturou otáčeno jakkoliv stal pravděpodobně nejznámějším nejužitečnějším neúspěšným experimentem historii fyziky. Cílem tohoto experimentu, dnes zvaného Michelson-Morley experiment, bylo měření rychlosti Země pohybující domnělým „světlonosným éterem“. [zdroj?].[4] Fizeauova metoda byla později zdokonalena Cornuem (1872) Perrotinem (1900). Schema Michelsonova interferometru, použitého pro Michelson-Morley experiment. Podle těchto představ světlo mohlo šířit právě jen prostřednictvím éteru. Michelson použil roce 1926 rotující zrcadla pro změření času, který světlo potřebuje překonání vzdálenosti 131 mezi horami Mount Wilson Mount San Antonio Kalifornii. jejich následném sloučení vznikne obrazec konstruktivní destruktivní interference. Celé zařízení otáčelo, aby změnila dráha paprsků „éteru“ vlivem toho, rychlosti světla Země měly sčítat. roce 1887 byl uskutečněn fyziky Albertem Michelsonem Edwardem Morleyem významný experiment účelem změření rychlosti světla vzhledem pohybu Země. Aby oba paprsky urazily stejnou vzdálenost, pro počet odrazů shodný (během skutečného Michelson-Morleyova experimentu bylo použito více zrcadel než vidět obrázku). mající jen jednu vlnovou délku), které dále šíří pravém úhlu, bylo použito polopropustné zrcadlo tenkou vrstvou stříbra. Fizeauv experiment byl koncepčně podobný návrhům Beeckmana Galilea. Rychlost světla publikovaná Fizeaem byla 313 000 kilometrů sekundu. Jestliže dojde třeba jen malému zrychlení nebo zpomalení rotace disku, zasáhne zpětný paprsek samotný disk (jeho zub) nedostane nazpět.[4] tiv ita Díky práci Jamese Clerka Maxwella bylo známo, rychlost elektromagnetického záření konstanta definovaná elektromagnetickými vlastnostmi vakua (permitivitou permeabilitou).Rychlost světla
následujících století široce zkoumána, především Friedrichem von Struve Magnusem Nyrenem.
| detektor stálý světelný zdroj olop ropu stn zrcadlo dělič zrcadlo zrcadlo —
51
*
Po opuštění tohoto dělícího zrcadla oba paprsky odrážejí několikrát mezi dalšími zrcadly. zubů) disku rychlosti rotace. století však domnívali, rychlost dána relativně světlonosnému éteru. Výsledkem těchto měření byla relativně přesně určená rychlost světla 299 796 +/-4 km/s. malá změna rychlosti světla některém ramen interferometru (způsobená tím, přístroj společně Zemí měl pohybovat předpokládaným „éterem“) měla zapříčinit změnu doby, kterou paprsek potřebuje překonání vzdálenosti, což mělo projevit jako změna interferenčního obrazce. První úspěšné měření rychlosti světla pozemním přístrojem provedl roce 1849 francouzský fyzik Hippolyte Fizeau
