V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
Dochází pouze rozptylu, absorbci a
re-emisi (fluorescenci) záření.1 vpravo.
■ Rozptylové fluorescenční měření
Při těchto metodách leží zdroj záření detektor stejném "poloprostoru" vzhledem měřenému vzorku
- obr.
2.8.8.
Vyšetřovaný objekt leží mezi zdrojem záření detektorem prozařován, přičemž detektor měří
zeslabení záření při průchodu analyzovaným objektem obr.
Kromě některých méně často používaných metod rozptylového měření tloušťky hustoty sem patří
především rentgen-fluorescenční analýza rentgenová difrakční krystalografie.10.htm 49) [15.2.2. Nejdůležitějšími metodami tohoto druhu oblasti medicíny rentgenová
diagnostika, průmyslové oblasti pak defektoskopie.
■ Emisní radiační měření
U emisních radiačních metod nemáme vnější zářič, poněvadž zdrojem záření samotný vyšetřovaný
objekt, který radioaktivní obr. Těmito metodami lze měřit a
sledovat tloušťku hustotu materiálu, výšku hladiny kapalin, složení směsi plynů, detekovat přítomnost
kouře, sledovat vlhkost atd.2008 12:14:48]
.cz/JadRadMetody.8.2.2.1 uprostřed.
Z hlediska povahy primárního sekundárního záření, jakož vzájemné pozice zdroje
záření, analyzovaného objektu detektoru, lze tyto metody rozdělit tři skupiny:
■ Absorbční transmisní měření
Velká skupina aplikací ionizujícího záření založena měření absorbce záření látkách, nejčastěji
pronikavého elektromagnetického záření gama, některých případech záření korpuskulárního. Primárním zdrojem záření ozařujeme analyzovaný předmět detektorem měříme
sekundární záření vznikající vzorku příslušnými fyzikálními mechanismy Comptonovým rozptylem či
vznikem charakteristického X-záření důsledku fotoefektu.1 vlevo. Radioaktivita vyšetřovaného objektu buď zavedena
(aplikována) formě radioindikátoru (stopovací metody, nukleární medicína scintigrafie), nebo je
uvnitř objektu indukována ozařováním vhodným zářením, které vyvolává jádrech vzorku jaderné
reakce, při nichž původně neaktivní jádra mění radioaktivní (tak tomu aktivační analýzy,
především neutronové). Uspořádání zdroje záření, analyzovaného předmětu detektoru při transmisním, "odrazovém" a
emisním radiačním měření. však zavádějící, neboť při interakci ionizujícího
záření neplatí žádné zákony geometrické optiky (jako zákon odrazu nebo lomu).: Tento způsob měření někdy označuje jako "odrazový".
Obr.
Pozn.1.8.RNDr. Vojtěch Ullmann: Detekce aplikace ionizujícího záření
Tato velká skupina metod využívá vlastností ionizujícího záření pro měření některých fyzikálních
a technických veličin, pro analýzu vlastností látek pro studování detekci některých procesů v
přírodních průmyslových soustavách nebo živých organismech. Radiační ozařovací technologické metody
http://astronuklfyzika
