Oblak bývá
často tak tenký, lze pozorovat obrysy slun
ce. Jsou
oblaky ledovými nevypadávají nich sráž
ky.
5.Cirrostratus průsvitný bělavý oblačný
závoj, který úplně nebo částečně zakrývá
oblohu dává vznik halovým jevům. Cumulonimbus vyskytuje napříč
všemi výškovými patry nimbostratus dol
ním středním patře.
Základna bývá tmavá téměř vodorovná.Altocumulus skupiny nebo vrstvy bílých
oblaků, majících vlastní stíny. ob
laku vyskytuje velké centrum záporného
elektrického náboje dolní části oblaku a
kladného náboje horní části oblaku. Jsou něj
vázány bouřky.
V polárních oblastech vyskytují výškách
3 km, středních zeměpisných šířkách
5 tropických oblastech do
18 km. Vertikální rozsah několik
kilometrů, vrcholky mohou prorůstat tro-
popauzou. Jeho vrcholy čas
to rozšiřují podoby kovadlin. Oblaka strato
cumulus, stratus cumulus jsou představitelé
nízkého patra.
7.
Jejich výskyt souvisí atmosférickými fron
tami, zvláště studenými. vyskytují
v polárních oblastech km, střed
ních zeměpisných šířkách tropic
kých oblastech km. Jsou vodními nebo smíšený
mi oblaky.
Směrem větru rozumí směr odkud vítr vane. součástí teplých studených front.
Za přízemní vítr meteorologii považuje
vítr standardní výšce nad zemí, kde
proudění vzduchu není bezprostředně narušo
váno terénními překážkami. Stratus šedavá oblačná vrstva jednotvár
nou základnou, níž vypadává mrholení,
ledové jehličky nebo sněhová zrna. Známá jsou oblaka typu cumulus, která
vznikala severozápadních Cechách nad elek
trárnami Tušimicích Prunéřově době, kdy
ještě nebyly vybaveny odlučovači. Oblaka altocumulus altostratus jsou
představitelé středního patra.
3. Bývají většinou
smíšenými oblaky. Jsou vodní nebo smí
šené, mohou nich vypadávat slabší srážky
až zemský povrch.vrstevnaté oblačnosti počínaje vysokou (cirrus,
cirrostratus), pak střední (altostratus) konče
nízkou oblačností (stratus, nimbostratus).
4. Podle jejich slože
ní vodní, ledová smíšená.Cumulonimbus mohutný hustý oblak
velkého vertikálního rozsahu podobě hor
nebo obrovských věží. Skládají částic podobných dlaž
dicím, oblázkům apod. Vzniká většinou důsledku termické
konvekce. vzdu
chové částice však působí ještě další síly: síla
zemské rotace, odstředivá síla částice
v blízkosti zemského povrchu též síla tření. teplé
polovině roku vodní, zimní polovině
často obsahuje ledové krystalky. Bývají často přízna
kem rozpadu oblačnosti, zvláště kupovité. Jsou
zpravidla oblaky ledovými, někdy však mo
hou obsahovat přechlazené vodní kapky.
9. Nevypadávají
z nich srážky. Altostratus šedavá nebo modravá oblačná
vrstva vláknitou strukturou pokrývající
úplně nebo částečně oblohu. Jsou součástí všech typů atmosféric
kých front vyskytují oblastech výško
vých cyklón brázd nízkého tlaku vzduchu.
Podle celkového vzhledu dělíme oblaka na
deset základních typů:
1. Obvykle tak
chápeme vodorovnou složku tohoto pohybu. růz
ných znečišťujících příměsí při průmyslové čin
nosti.
Srážky nás teplé polovině roku obvykle
nevypadávají.
Všeobecná cirkulace (proudění) vzduchu
vzniká podstatě důsledku nerovnoměrné
ho rozdělení slunečního záření různých ze
měpisných šířkách, zemské rotace, nerovností
zemského povrchu jeho rozdělení pevni-
29
. Jsou složeny ledových krystalků,
ale nevypadávají nich srážky. Jejich
vznik vývoj totiž souvisí umělým uvolňo
váním odpadního tepla, vodní páry, popř. Slunce není vidět. typická součást oblačných systémů
atmosférických front, zejména teplých. Stratocumulus šedé nebo bělavé menší
nebo větší skupiny oblaků, které mají tmavá
místa.
2. Čás
tice vzduchu jsou uváděny pohybu smě
ru vyššího tlaku tlaku nižšímu. Pod
touto vrstvou vyskytují nízké roztrhané
oblaky „špatného počasí“.
Pohyb vzduchu atmosféře vzhledem zem
skému povrchu nazýváme vítr.
10. Cirrus jemná vlákna nebo bílé plošky nebo
pruhy, které nezeslabujísluneční, ani měsíční
světlo. Skládají z
malých oblačných častí, které jsou navzá
jem oddělené.
Podie vzniku vývoje rozeznáváme oblaka
frontální, nefrontální, kupovitá, vrstevnatá, oro-
grafická, průmyslová apod. Někdy
má podobu roztrhaných chuchvalců. Bývají pří
znakem blízkosti atmosférické fronty.
Proudění vzduchu,
atmosférické útvary
Vzduch atmosféře jen zřídka klidu. Mají značný vertikální
rozsah. Většinou vznikají uvnitř vzducho
vých hmot nebo studených frontách, na
teplých frontách ranních hodinách. většinou beze srážek. Často vyskytují studeném
vzduchu před nebo ještě častěji přecho
du studeného vzduchu.
Vertikální rozsah oblaku bývá velmi rozdíl
ný. Průmyslová obla-
kajsou velmi zvláštním druhem oblaků. Strukturou
se neliší mlhy. Cirrocumulus menší nebo větší, tenké vrst
vy bílých oblaků bez vlastního stínu.
Oblaka cirrus, cirrocumulus cirrostratus
jsou představiteli oblaků vysokého patra. Nimbostratus šedá, často tmavá hustá
oblačná vrstva, která vlivem vypadávání
trvalých srážek (déšť nebo sníh) matný
rozplývavý vzhled. Vyskytují převážně výšky
asi km. Cumulus osamocený oblak, hustý, ostře
ohraničenými okraji podobný „karfiolu“.
6.
U větru odděleně sleduje směr rychlost.
8. Vítr vzniká mezi
dvěma místy odlišným tlakem vzduchu
