Část záření však atmosféře rozpty
luje molekulách vzduchu, vodních ka
pičkách, ledových krystalcích, částečkách
prachu apod. těm patří např. suchou čistou atmosféru
bývá považována atmosféra chemickým slo
žením blízkosti zemského povrchu) uvede
ným tabulce.
Atmosféra Země podle různých hledisek
dělí několika vrstev:
a) podle průběhu teploty výškou rozeznává
me troposféru, stratosféru, mezosféru, ter-
mosféru exosféru
b) podle chemického složení dělíme atmosfé
ru homosféru heterosféru
c) podle koncentrace atmosférických iontů na
neurosféru ionosféru
Rozložení jednotlivých hlavních vrstev at
mosféry uvádí tabulka přehledně obrázek. Maximální množ
ství výšce asi km.
Celková hmotnost zemské atmosféry je
5,3. Množství ozonu se
mění závislosti výšce. Významná vodní
pára, která soustředěna spodních km. ročním průměru příkon ener
gie téměř konstantní.
Atmosféra Země tvořena směsí různých
plynů vodní páry obsahuje také pevné a
kapalné částice. Di
fúzni záření vysílá nejen bezoblačná modrá
obloha, ale také oblaka. kratších časových in
tervalech příjem energie různý jak časové
ho, tak prostorového rozložení.
Z celého množství dopadající sluneční ener
gie odráží světového prostoru
(38 odráží atmosféra, zemský povrch).1023J. Součet obou druhů
dopadajícího záření globální záření.1 1,5
volná atmosféra 1,5 8
tropopauza 15
stratosféra 50
ozonosféra 40
stratopauza 60
mezosféra 78
mezopauza 80
termosféra 800
termopauza 800 1000
exosféra více než 1000
homosféra Oaž 90
heterosféra více než 90
neurosféra 60
ionosféra 500
Plynný obal Země.bovala mezích více než +100 dne
do asi -100 noci.
Pro sledování fyzikálních chemických po
chodů atmosféře jsou výchozími veličinami
záření, tlak.
Horní hranice celé atmosféry leží teoreticky
tam, kde odstředivá síla zemské rotace rov
ná zemské přitažlivosti. teplota, hustota, vlhkost chemické
složení vzduchu. Prakticky však horní hranici atmo
sféry považuje výška, níž atmosféra ještě
měřitelnou hustotu kde probíhají pozorova
telné fyzikální jevy. Výjimku tvoří oxid uhli
čitý, jehož dne méně než noci nad souší
je více než nad mořem.m \
Záření, které přichází zemskému povrchu
přímo Slunce které dopadá formě rov
noběžných paprsků, nazývá přímé sluneční
záření. odpovídá výšce
28 000 nad póly 000 nad rovní
kem.
plyn chemická
značka
objemová
procenta
iusík 78,1
cyslík 20,9
trgon 0,934
Dxid uhličitý 0,031 4
íeon 0,001 818
lelium 0,000 524
"netán 0,000 2
trypton 0,000 114
vodík 0,000 05
axid dusný 0,000 05
renon 0,000 008 7
oxid siřičitý 0,000 1
ozon 0,000 007 (léto)
0 0,000 002 (zima)
oxid dusičitý NO, 0,000 002
ípavek NH, stopy
sxid uhelnatý stopy
¡ód (páry) stopy
Procentuální zastoupení většiny plynů do
výšky 100 nemění.
Energetika atmosféry,
záření
Celková energie atmosféry Země představuje
ohromné číslo můžeme odhadnout na
12,21. Proto vyzařovaná energie
z povrchu Země spadá dlouhovlnného záře
ní. Slunce pů
vodcem všech dějů atmosféře podstatně
ovlivňuje život všech organismů Zemi. nazývá difúzni záření.
<1000 km
exosféra
500 km
ionosféra
atosféra
11 km
troposféra
vrstva ozonu
26
. (Čím těleso teplejší, tím více posunuje
jeho záření kratším vlnovým délkám ultra
fialové záření, chladnější tělesa vyzařují del
ších vlnových délkách infračervené záření.
Teplota povrchu Slunce velmi vysoká, asi
6100 Proto asi jeho energie spadá do
pásma krátkovlnného záření.1018kg. Po
vrch Země samozřejmě neskonale nižší tep
lotu než Slunce.
Ze zbylých energie absorbuje (pohltí)
atmosféra zemský povrch %. Přibližně hmot
nosti vzduchu výšky km, do
výšky 99,9 výšky km. Vzduch ve
spodních vrstvách stlačován tíhou vzduchu
ležícího nad ním.
Charakteristickým rysem zemské atmosféry
je pokles tlaku vzduchu výškou.)
Název vrstvy
nebo její části
Přibližná výška nad
zemským povrchem
(km)
troposféra Oaž 11
přízemní vrstva troposféry 0,1
vrstva tření 0. Tyto základní parametry spolu
vzájemně souvisí, definují stav kvalitu ovzdu
ší, tím současně charakterizují zemskou
atmosféru. Viditelné záření
tvoří jeho zářivé energie asi infračer
vené ultrafialové Celkové množ
ství energie slunečního záření dopadající za
1 sekundu plochu kolmou sluneč
ním paprskům horní hranici atmosféry se
nazývá solární konstanta hodnotu okolo
1370 W.
Nejintenzivnějším energetickým zdrojem
naší planety sluneční záření. Nad každým čtverečním centime
trem zemského povrchu sloupec vzduchu
o hmotnosti asi kg. výškou nad zemí hus
tota vzduchu rychle klesá. hlediska kosmonautiky za
horní hranici považuje výška kolem 000 km,
kde hustota prostředí přestává být rovna hus
totě meziplanetárního prostoru kde začíná
projevovat počátek brzdicího účinku atmosfé
ry kosmické lodě letící meziplanetárního
prostoru Zemi.
Sluneční záření, které dostává zem
skému povrchu, ohřívá povrch Země něho
se potom ohřívají spodní vrstvy atmosféry. polární
záře, jejíž horní hranice dosahuje výšky 1000
až 1200 km
