Publikace je určena nejen pro učitele odborného výcviku a teorie, ale také pro žáky SPŠ, SOŠ a SOU v oboru elektrotechnickém. Je vhodná též pro pracující v oboru i laickou veřejnost.Všechna publikovaná schémata a zapojení autor prakticky odzkoušel se svými žáky elektrotechnického oboru na SOŠ a SOU. Předkládaná problematika je v souladu s osnovami výuky odborného výcviku, především oboru „Elektrikář pro silnoproud“ a „Mechanik silnoproudých zařízení“.Jednotlivá zapojení a schémata jsou kreslena barevně pro přehlednost a srozumitelnost při zapojování v jednotlivých elektrických sítích.
Ne
podáváme tekutiny při čekání zdravotnickou pomoc trvale kontrolujeme jeho
stav.
Ohlášení úrazu
Úraz elektrickým proudem hlásíme svému přímému nadřízenému (vedoucí). chlazení popáleninu
volně pokryjeme sterilním obvazem další ošetrení prenecháme lékaři.
Přivolání lékaře
Po příjezdu místo úrazu lékař použije účinnější resuscitační postupy.
Dvakrát měř, než sáhneš živou část elektrického zařízení, která může být pro
tebe osudnou.
Pro práci pod napětím blízkosti částí napětím
platí tyto obecné zásady
Pracující musí být dobrém fyzickém psychickém stavu nesmí být pod vlivem
alkoholu nebo drog.
Postup pří hlášení úrazu popisují příslušné předpisy právní povahy.
Nenapravujeme je, provedeme znehybnění klasickými nebo improvizovanými dla
hami přitažením tělu.
Většího rozsahu, zejména tepenné, vždy lze použít stlačení krvácející cévy prsty,
dlaní nebo sterilním tampónem buď přímo ráně, nebo přívodní tepny tlakovém bodě
(tlakový obvaz nebo zaškrcovadlo).Chladíme čistou studenou vodou dobu asi minut.
Nezbývá než připomenout, pro každého elektrotechnika důležitá znalost první
pomocí při úrazech elektřinou potřebná nejen právního, ale etického hlediska, protože
mu umožňuje, aby kritické chvíli zachránil lidský život.
.
Vzniká snížením krevního oběhu důsledku ztráty krve.
Rozvinutý šok projevuje nejčastěji těmito příznaky:
• pocit slabosti, závratě, neostré vidění, netečnost, ospalost
• úzkost neklid
• nutkavý pocit žízně
• nevolnost zvracení
Dovolíme postiženému, aby zaujal polohu, kterou považuje nejpohodlnější. Při větší ztrátě krve uložíme postiženého tak, aby měl dolní končetiny zdviženy asi
30 nad podložkou
