Tento učební text byl původně určen k domácí přípravě z předmětu „Elektrotechnická
měření“ pro studenty III. ročníku Střední průmyslové školy elektrotechnické v Brně. Vznikl
na základě nedostatku vhodných studijních materiálů přepracováním dostupných
středoškolských učebnic, vysokoškolských skript a jiných odborných publikací.
Text byl koncipován tak, aby student získal přehled o základních analogových měřících
přístrojích a metodách měření základních aktivních i pasivních elektrických veličin.
Student by měl být schopen po absolvování třetího ročníku samostatně zvolit vhodnou
metodu měření a měřící prostředky pro danou měřící úlohu, provést praktické měření
a vypracovat protokol o provedeném měření. Na výuku teoretické části předmětu by
měly navazovat praktická laboratorní cvičení, kde by si studenti prakticky ověřili získané
vědomosti.
Patří nim zejména nedokonalost měřicích přístrojů dalších měřicích prostředků,
změny vnějších podmínek (teplota, vliv vnějšího elektromagnetického pole) neposlední
řadě také vždy dostatečné znalosti praktické zkušenosti experimentátora. Proto praxi
hodnotíme přesnost měření podle velikosti chyb, které při měření vznikají. Výpočet těchto chyb provádí zejména při přesných labo
ratorních měřeních.VYHODNOCENI
VÝSLEDKŮ MĚŘENÍ
3.
Chyby, které mohou při měření vzniknout, dělíme podle místa vzniku na:
Chyby metody jejich příčinou jsou různá zjednodušení vztahů pro výpočet měřené
veličiny, zjednodušení zapojení, vliv spotřeby měřicího přístroje jeho údaj,
atd.
Chyby pozorovatele této kategorie patří nesprávná volba metody měření, chybné
zapojení přístrojů obvodu, nevhodná volba měřicího rozsahu, chybné čtení
údajů, atp. Proto nás
při měření kromě naměřené hodnoty zajímají také meze, nichž může pohybovat
skutečná hodnota měřené veličiny. Blíže nimi seznámíme např. Tyto chyby obvykle možno vypočítat výsledek měření podle nich ko
rigovat.1 Přesnost měření
Výsledek měření hodnota měřené veličiny získaná přímo měřením, případně výpo
čtem naměřených hodnot. Vlivů, které vstupují měření ovlivňují ho, celá
řada.
Podle jejich charakteru můžeme rozdělit chyby měření systematické (soustavné),
nahodilé hrubé (omyly). Charakteristickým rysem
systematických chyb to, jisté míry stále opakují zkreslují tak
výsledek bez ohledu počet provedených měření. Jsou způsobeny použitou měřicí metodou, vlastnostmi
použitých měřicích přístrojů, pozorovatelem, atp. při měření výkonu, kde jim říkáme
korekce výkonu. třeba uvědomit,
že velmi přesná měření bývají nákladná časově náročná.
Systematické (soustavné) chyby jsou chyby, které při určitém způsobu měření
vyskytují pravidelně. Budeme nich hovořit zanedlouho. Dalším znakem systema-
e ELEKTROTECHN|CKÁ MĚŘENÍ p7
. Jedná chyby způsobené lidským faktorem.
Chyby přístrojů jsou způsobeny vlastnostmi (nedokonalostí) měřicích přístrojů. Chyba
měřicího přístroje dovolenou chybou měřicího přístroje, která dána jeho
třídou přesnosti. Protipólem těchto exaktních
laboratorních měření jsou provozní, málo přesná měření, která jsou sice rychlá levná,
ale jejich výsledek nemusí být vždy správný. Čím chyba
měření menší, tím měřicí přístroj výsledek měření přesnější.
Máme-li přesnosti daného měření rozhodnout sami, pak volíme takový způsob mě
ření, při němž výsledná chyba odpovídá účelu podmínkám měření. Žádným měřením však nelze přesně zjistit skutečnou
(správnou) hodnotu měřené veličiny. Vlastní vyhodnocování přesnosti měření tedy spíše
založeno vyhodnocování nepřesnosti měření, neboli chybě měření
