Leden 2007. Téma: Elektrotechnologie; Materiály a komponenty pro elektrotechniku Hybridní automobil Toyota Prius. Aktuální informace z legislativy. Jak utrhnout lokomotivě pastorek. Správná volba napětí žárovky.
Zde však ještě získal český elektrotechnik František Křižík zlatou medaili diferenciální regulaci svitu obloukové lampy. Edison, 1879). Lampa svítila déle, ale ztrácela svoji hlavní přednost, jednoduchost. století, dynama (W. Jabločkov zajímal přímou výrobu elektrického proudu spalováním uhlí vyvinul uhelný galvanický článek. Uhlíky vyráběly směsi retortového uhlí, tuhy, sazí dehtu mastné látky. lampu několika svíčkami, které postupně zapínaly. tak Davyho napadlo uzavřít oba uhlíky skleněné nádobky, které vysál vzduch, dosáhl sedmnácticentimetrového oblouku. 1). Další vývoj však ukázal, elektrická oblouková svíčka sehrála důležitou, pouze epizodní roli cestě elektrickému světlu. mísila hustou kaši vysokým tlakem lisoval uhlík potřebného tvaru . Tak přišla svět jeho oblouková lampa. Obloukové svíčky svítily Paříži, Havru jiných evropských městech. svítily již další pařížské světové výstavě roce 1881. Též zabýval „transformací“ střídavého proudu pro napájení svých obloukových svíček. Elektrody, nejčastěji uhlíkové pruty, během procesu jiskření pomalu odpařují pro udržení oblouku třeba jejich vzdálenost pravidelně nastavovat. Uhlíky ale neustále uhořívaly, takovou vzdálenost, oblouk přerušil. Přesto toto řešení neujalo upadlo zapomenutí. konci 19. Zdroje elektrického napětí druhé poloviny 19. století sice již existovaly funkční obloukové lampy, ale byla většinou technicky složitá zařízení hodinovým strojem elektromagnety, jejichž úkolem bylo udržovat uhořívající uhlíky stejné vzdálenosti. Pokusy dalších badatelů vytvoření stálého světelného zdroje dalších desetiletích nenabyly pro praxi širšího významu. Poprvé „vědecky“ předvedl elektrický oblouk roku 1810 anglický fyzik Humphry Davy před Royal Institution Londýně, kdy použití dvou tisíc článků zinku mědi vytvořil mezi dvěma dřevěnými uhlíky oblouk délky cm. Právě udržování potřebné vzdálenosti uhlíků bylo překážkou zjednodušení dosavadních systémů obloukového světla. 19. Můstek průchodem počátečního elektrického proudu přepálil, vznikl elektrický oblouk uhlíky stejnoměrně uhořívaly svítily. Jabločkov předvedl svůj vynález francouzské Akademii jaře roku 1876, tedy před 130 lety, dostal pod číslem 112 024 francouzskou „privilej“. Londýně ustavila společnost pro využití dalších Jabločkovových patentů. Ten vynechal horní zapalovací můstek kaolinovou výplň, zavedl dolní stálý elektromagnetický můstek lampa mohla být podle přání mnohokráte zapalována. Roku 1875 dospěl Paříži vynálezu oboru obloukového světla pronikavého významu ruský technik Pavel Nikolajevič Jabločkov: vyhnul složitému regulačnímu zařízení elektrický oblouk rozsvítil mezi dvěma pevnými, souběžnými uhlíkovými pruty.archiv
Světlo elektrického oblouku
130 let elektrické svíčky
Oblouková lampa produkuje světlo jiskřením elektrického oblouku, tedy proudu vysoké hodnoty mezi dvěma elektrodami. Sám Jabločkov byl těchto nedostatků vědom, proto svou svíčku stále zdokonaloval. Její světlo bylo vlastně velmi drahé, neboť galvanické baterie vyžadovaly neustálou údržbu. Pro svoji jednoduchost pro svůj tvar byla nazvána „bougie électrique“, elektrická svíčka (ruská svíčka, Jabločkovova svíčka obr. Jabločkovovy svíčky vyráběly tisících, byly jednoduché. Planté, 1859), byly stále poměrně drahé.. využití Jabločkovovy svíčky byla ustavena Société generále Electricité, Procédés Jablochkoff, která zabývala nejen výrobou svíček, ale celým zařízením elektrického osvětlení. obloukové lampě byl své době nejvýkonnější tepelný generátor, protože pozitivní uhlík mohl mít teplotu 500 °C, negativní 000 °C, ale přesto oblouková lampa vydávala mnohem méně tepla než dosud používaná plynová. Vlastní oblouk totiž vydává jen konečného světla, pozitivní uhlík negativní Tesla však touto otázkou dále nezabýval, protože těžiště jeho zájmu přesunulo vysokofrekvenční elektrotechnice.
Obr. Siemens, 1866) nebo galvanické baterie (R. Zajímal pokroky elektrotechnice, ale cestou zůstal Paříži, kde seznámil vynikajícím vynálezcem mechanikem Breguetem. století. Dokonce přesně spočítal, kolik musí mít kladný uhlík větší průměr pozitivní negativní uhlík uhořívají poměru pozitivní tedy dvojnásobně, proto musí přidat přibližně dvojnásobná buďto délka, nebo šířka. Zajímavé je, otázku regulace vzdálenosti uhlíků stejné době stejným způsobem vyřešil Nikola Tesla. těmto poznatkům dospěli badatelé již přelomu 18. Jedna Jabločkovova svíčka stačila svítit necelou hodinu. tomto směru mnoho předběhl svou dobu. Sestrojil např.. Podobnou nevýhodu vykazovalo Debrunovo řešení. Křižíka zaujalo obloukové světlo Jabločkovovy svíčky toho důvodu, plzeňský
ELEKTRO 1/2007
61
. století, systematičtější pokusy sestrojení stálého zdroje světla využitím elektrické energie proto datují počátek 19. Stroje přístroje rodící elektrotechniky Jabločkova nadchly, proto Bre-
Pařížská výstava 1878
Na pařížské světové výstavě roce 1878 svým jasem oslňovalo denně více než 000 obloukových svíček nejen výstavišti, ale ulicích Place Opera tisíce návštěvníků sláva elektrické obloukové svíčky rozletěla celého světa. Sám Jabločkov, absolvent technického vojenského institutu Petrohradě poté ředitel telegrafu Kursku, původně cestoval Ruska přes Francii výstavu americké Filadelfie. Jabločkovova elektrická svíčka
gueta věnoval jejich vývoji zdokonalování.
Obloukovka František Křižík
Během několika let elektrickou svíčku postupně vytlačily obloukovky elektromagnetickou regulací hlavně žárovky (T. Nebylo možné svítit přestávkami (to konstatoval již roce 1878 jejím zhlédnutí výstavě Paříži František Křižík). dobré uhlíky jsou tvrdé, pórovité, zvuku jasně zvonivého“, Ottův slovník naučný). obdržel patenty mnoha jiných zemích zanedlouho jeho „bougie électrique“ svítily několika obchodních domech divadlech Paříži. její slávou šla rostoucí důvěra víra elektrické světlo vůbec. navzájem oddělil pouze vrstvou kaolinu konci spojil vodivým můstkem
