V knize je vyložena obecné theorie elektrických pohonů, jakož i některé části z řízení automatisovaných pohonů. Je určena jednak pro posluchače odborných škol specialisující se v oborech elektrické stroje, elektrické přístroje, elektrická zařízení, automatika a telemechanika, elektrická výzbroj letadel a motorových vozidel a pod., jednak pro inženýry a techniky, projektanty elektrických pohonů a všechny, kdož pracují v provozech, kde se používá elektrického pohonu.
Předpokládáme-li, že
induktor nemá vyniklé póly, mag
netický obvod není nasycen po
le reakce kotvy sinusový průběh
a úměrné magnetomotorické síle kotvy, moment přenášený elektro
magnetickou spojkou
M I‘
Obr. Lze tedy považovat elek
tromagnetickou spojku generátor
střídavého proudu, pracující spo
jení nakrátko.Při otáčení hnací části spojky protíná magnetické pole induktoru kotvu
a indukuje proudy, jejichž vzájemným působením magnetickým polem
induktoru vzniká točivý moment.
Je-li odpor kotvy malý, pak při
jmenovitém zatížení plném budi
cím proudu budou otáčky hnané
části spojky jen málo lišit otá
ček části hnací (asi 2,5 %). skluzové
otáčky spojky, jsou úměrné odporu
kotvy. Magnetickou vazbou unáší sebou hnací
část spojky část hnanou. Asynchronní skluzová spojka
s vnější kotvou. Elektromagnetická spojka je
tedy založena stejném principu
jako asynchronní motor, avšak liší
se něho tím, magnetický tok
zde nevzniká trojfázovým proudem,
nýbrž mechanicky otáčejícími pó
ly, jež jsou buzeny stejnosměrným
proudem. 132.
Rozdíl otáček, tak zv.
L2 2
9,81 co0s
[mkg*]
kde proud kotvě,
>'2 odpor jedné fáze kotvy,
--- rn
skluz spojky,s =
co úhlová rychlost hnané části spojky,
co0 úhlová rychlost hnací části spojky.
Předešlý vzorec lze vyjádřit tvaru
M =
m
9,81 con
[mkg*] (84)
139
