Kniha podáva názorný výklad principů činnosti a vlastností základních druhů nejpoužívanějších polovodičových součástek, tzn. diody, tranzistoru a tyristoru. Výklad nepředpokládá předběžné znalosti v oboru polovodičové techniky. Kniha je určená širokému okruhu zájemců o polovodičovou techniku.
obr. Při změně velké elektrické energie jednoho druhu
na jiný pracujeme nutně vysokými napětími nebo velkými proudy,
popřípadě obojími. pomocí tacho-
dynama TD) výsledný rozdíl zavádíme porovnávacího obvodu do
řídicího obvodu GI, tím určujeme hodnotu řídicího úhlu kterým
pracuje usměrňovač. 214. Uvedené vlastnosti
tyristoru umožnily realizaci elektrických obvodů, jež dříve nebylo možno
v technické praxi použít.provádí velmi malými ztrátami bezkontaktně. Říkáme, usměrňovač veden sítí.
Základní funkce obvodu však sériovým nebo paralelním řazením většího
počtu tyristorů nemění; proto schématech používáme vždy jednoduchého
symbolu (např. Regulace otáček
stejnosměrného motoru
řízeným usměrňovačem
239
.
Kontrolní otázka: Jaký úkol řízený usměrňovač ?
v •
zadana
hodnota
Obr.
Kontrolní otázka: Jakou úlohu mají tyristory výkonové elektronice?
19.
V naznačeném obvodě můžeme nejen měnit velikost energie, dodá
vané motoru, ale jednoduchým způsobem zajistit např. 214): kotva stejnosměrného stroje připojena na
výstup řízeného usměrňovače US, který napájíme trojfázové sítě přes
síťový transformátor Stejný zdroj dodává energii řídicímu obvodu
usměrňovače GI. Protože jedním tyristorem nemůžeme řídit libovolně
velký elektrický výkon, musíme používat zapojení většího počtu tyristoru,
řazených buď série, jestliže musíme zpracovat obvodu vysoké napětí,
nebo paralelně (což častější případ), prochází-li obvodem velké proudy. Nejdůležitější tyristorové obvody výkonové
elektroniky
Nejrozšířenějšími tyristorovými obvody jsou současné době řízené
usměrňovače, které mění střídavou energii jednofázové nebo trojfázové
sítě stejnosměrnou energii, předávanou zátěži, která zapojena na
výstupu usměrňovače. regulaci rychlosti
motoru předepsanou hodnotu, kterou určujeme referenčním napětím,
odebíraným potenciometru Toto napětí porovnáváme napětím
úměrným rychlosti otáčení kotvy (získáme snadno např
