Ostré tempo stát-
ních prací bylo mou jedinou záchranou, Neml-li
jsem, bych položil mezi sebe svoji žádost,
nepomohlo ani umní, ani pírodní vdy, ne-
pomohly sbírky, nedalo nic zapomenouti
mimo službu jen proto jsem bál hoditi svj
úad panu vévodovi nohám. Žádný jazyk nevysloví, mn
dlo.
Co znamenala moje hra, byla-H celá je-
247
. Když pro nic jiného, již do-
staí, jsem správn udlal, rczhodnuv út-
ku pes Alpy, Pekonal jsem pece osudnou moc-
nou hvzdu, poutající rnúj los vévodskénui clvoru. jsem radji než matku
a vlast, více než bylo milé.
Jsem konen sebe mocen. Vytrhla mne nejhlubších
zmatk mého nitra. Nedovedl jsem ani dnes od-
vrátiti zrak knihy, kterou ona vera hle-
dla, jak jsem mohl zapomenouti Lottu. Bez práce byl
bych sešílel láskou. Marn
bych ješt dnes bránil tisícerým vzpomínkám ,
Prosil jsem jedenkráte zcela slavnostn, aby
ve svými sladkými nžnostmi lásku moji ne-
rozpaíovala.
Zde konen jednou volno. Cesta sem byla
jediným východiskem. Byl jsem jako šílený, nemohl-li jsem
svému zvyku jednou dostáti, byl-li jsem od-
íznut.nedostavivší dopis. Nedopála sladkému bžku
chvilky spánku .
O klidnjší šastnjší byla ona svou láskou!
Nemohu pomoci. Ztratil jsem rovnováhu, povážil-li jsem jen,
že bych nkdy Lcttu ztratit, Ml-li jsem býti
opt zdráv pro sebe pro své drahé, musilo se
státi toto všechno. Pipoutala moji celou pirozenost sebe,
že nezstal jediný nerv mého srdce pro mne. Bojoval jsem život
a smrt
