Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
Brzy byl čtvrtík svým transformátorem naložen povoz
a netrvalo dlouho, odpočíval malé kůlně, kde stěnou sly
šeli bučení dobytčat. Hned jej dám odvézti Hroznová
a zítra montéři pustí jeho instalace transformační
budce.
Spatřil, kterak inženýrův obličej rozjasnil.
Přespal klidně zdály příjemné sny.
Pak vlak opět zastavil transformátor byl vynesen želez-
ničního vozu.
Na nádraží stál onen hoch, kterého před časem viděl to-
várně elektromotory naslouchal jeho rozmluvě otcem. tu
čtvrtík poznal, již venku, před onou malou místností,
která byla pro dnešní noc příbytkem, svítí očí
skutečné slunce. Pak se
slunko změnilo onu nafoukanou Žárovku drze vy
smívalo, svítíc ostře očí, bolelo.
Konečně bolestí probudil, ale světlo skutečně svítilo. Jsem zvědav, jaké bude transformační budce,
jak říkal chlapci inženýr.
„To dobře, hochu,“ slyšel, kterak mluví chlapci.
Chlapec teď radostně vykřikl, když spatřil transformátor. „Už
jsme jej zde potřebovali.
.
Opět spatřil toho inženýra ním přibíhal hoch. Ne, nesejde nimi nikdy! marné.
„Pane inženýre!“ volal dozadu, kde stál nějaký muž.isolovaným Drátem, kdežto on, čtvrtík, stal opředeným
Drátem.
Jsme asi nějakém statku, uvažoval benjamínek bratří
Drátů. snu byl se
svými bratry skále nad nimi jasně zářilo slunečko. tehdy čtvrtík velice podivil. „Už
přišel ten transformátor Hroznová!“
Muž obrátil Čtvrtík viděl, není hochův otec
