Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Ale není obyčejný drát, drát vzácných
kovu, —“
„Mlč!“ vybafl Čtvrtík.
„Ty, ty, kačeno!“ vykřikl zlostně. Tam také jsou dráty, jež kladou Elektřině
odpor. Některé sestry jsou dokonce
plněny zvláštními plyny, také vzácnými.“
„Ano, mně rozžhavený drát!“ vykřikla Žárovka
zlostně. Vymrštil své
ohebné tělo jak prudce ohnal, švihl částí svého kovového
těla baňky Žárovky.
„I povím,“ spustila znovu, „kdyby byl baňce
ponechán vzduch, shořelo ono vlákno bylo svícení. Tím drátyrozžhaví atoto teplojepak sdíleno vařičů
nádobám, které postaví, nebo žehliček kovové plo-
týnce, takže zahřeje lidé mohou žehlit.
Bez vzduchu však neshořím. „Už příliš dlouho urážíš!“
„Tebe ani nemohu urazit!“ ječela žárovka. Světlo zhasloaudivený
čtvrtík viděl, místo onoho stvoření, které tak drze
svítilo očí posmívalo mu, leží pouhá malá hromádka
skleněných střepin.“
„V tobě tedy svítí vlastně jen rozžhavený drát,“ rozumoval
Čtvrtík.
„Tys dal,1,1slyšel její hlas, ale nelitoval jí. „Je tedy takové jako elektrických žehličkách
nebo vařičích.„Proč tebe vyssáli vzduch?“ divil Čtvrtík Žárovka
se útrpně usmála. „Ty, ty, hloupý
D rá-------“
Ale nedořekla. Vedle válel mosazný závit Čtvrtík
v polotmě těžko, chápal, vše, zůstalo vychloubavé
žárovky.
Žárovka zařinčela, bouchlo to, jako když dáli někdo vy
střelí, místnostíserozlehlořinčení skla. Čtvrtík již hněvem neznal. Vždyť jen
urážela! jak hloupě vychloubala!
78
