Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Prvous viděl, jedou polní cestou, jež
stále stoupala.“
A byl Třetínek sňat vozu Prvous div neroz
plakal.“
Hřáli dosti dlouho slunci, pak byla jejich otevřená
bedna naložena vesnický povoz koně zabrali. Spatřili
jeho smutný úsměv, ale jej jeden člověk vzal pod paží od
cházel ním obce, jejíž střechy nedaleko červenaly. Chybí nám zde právě asi tolik, abychom mohli dokončit
sekundární rozvodnou sít. tedy sám, Třetínka, toho dobrého Třetínka, mu
vzali! Druhák zde sice někde je, ale kdo ví, kam přijde. „Vezmu tedy jedno
od vás. Podíval bedny kývl na
člověka sedícího vedle kočího kozlíku.
„Říkal jsem inženýru Málkovi, tady potřebujeme ještě
jedno kolo holého drátu, desítku,“ řekl. Vždyť ten
28
.
Prvous něho křikl Druhák nim pootočil. Vždyť jsme vlastně stejní.
„Jsme tedy blízko sebe aspoň tři,“ prohodil Prvous, ukazuje
Za odnášeným Druhákem. Bratři viděli,
Že jsou vezeni obcí, Třetínek polohlasně prohodil, bude
asi onen Hroznov, kterém hovořili tam továrně.
2e jsou jiní Drátové? blesklo hlavou.
Jeho tušení brzy splnilo. Tušil, jim
nyní nastanou horké chvíle, stále obával, aby nebyli od
sebe odloučeni. Prvous
mlčel rozhlížel kolem sebe kalným zrakem.
Povoz vyjel obce. dáli viděl zelené lesy pak zpozoroval několik
lidí, kteří zvedali vysoké dřevěné stožáry. Povoz zastavil před nevelkou
budovou domku;vyšel muž. tam vzadu stavěla
jiná skupina dělníků vysoké železné sloupy ještě dále vzadu
se podobných stožárech lesklo cosi načervenalého.hned nádraží otevírali které jako první byl vyňat jejich
druhý bratr, Druhák. „Snad aspoň nás dva vůbec neod
loučí sebe
