Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Už mne stal,“ pokračoval. Budu prý
určen pro nějaký Elektromotor.gumové isolace. jim však ještě nestačilo.
„Ach, kamarádi,“ zanaříkal, „jste šCastni, jste nepřišli do
té mučírny, kde tady Druháka ukrutně natahovali.“
Teď jmenovaný pohnul protřel unavené oči.
Druhák ukázal kolo drátu, jež mělo žlutobílou barvu. Zkrátka, pocínovali pak povlékli
ošklivou gumou. pak
mě dali takový zvláštní stroj, kde opřádali.
„Zde leží,“ řekl smutně. Stále ještě cítím jsem toho zápachu
napolo otráven. Ten gumový po
vlak mém těle nazývají isolací.
23
. „Povídej nám, bratře, ještě
něco,“ žádal Čtvrtíka.“
„To tedy ono!“ vyjekl Třetínek, „slyšeli jsme, být
Z tebe isolovaný drát.“
Všichni umlkli ulehli. „Bude jistě nějaký příbuzný Elektřiny. Dru
hák nyní slabý, ale jsem teprve tenký jako nitka.“
Druhák přisvědčil. Prvous narovnal zakýval spokojeně hlavou.
Několik mužů však brzy opět vzdálilo bratři znovu
osmělili.“
„Co to?“ zvídal Prvous, dívaje účastí oba hubené
a oblečené bratry. Tvářili še, jako spali. Druhák
těžce oddychoval, jak bylo horko jeho černém oděvu. „Ale kromě gumy
Zašívali ještě nějaké látky spíše obšívali
jakýmisi nitěmi nakonec natřeli touto černou barvou.
„Tiše!“ vykřikl Třetínek, „někdo jde.
Ohavně páchne.
Máme prý sloužit,“ dodal trpce.“
„A kde Čtvrtík?“ ptal Třetínek. „Vzbuď se, Ctvrtíku, jsme opět
všichni pohromadě
