Kniha se zabývá problematikou vzniku a působení atmosférických přepětí v elektrických sítích a ochranami před nežádoucími účinky těchto přepětí. Je určena pracovníkům v rozvodu elektrické energie, projektantům energetických zařízení, konstruktérům přístrojů pro rozvod vn a vvn a posluchačům odborných elektrotechnických skol. Lektoři: Ing. Miloš Doležal CSc., Ing. František Němeček CSc. Redigoval: Ing. Ferdinand Wohlmuth Redakce elektrotechnické literatury — hlavní redaktor Ing. Dr. František Kašpar (c) Ing. Jaroslav Jirků CSc., Ing. František Popolanský CSc. 1966
Závislost podle empirického vztahu odvozeného zkoušek vodení
jsou uvedeny obr. Část energie
vlny, jež tomu spotřebuje, způsobuje deformaci útlum vlny. Výraz
pro stanovení útlumu vln tvar
? -
U V0e (146)
222
.kde empirický koeficient [1/kV], Při kladné vln6/! (243h 33) ,
kV
při záporné víně (57oh 100)
1
kV ’
h jp, výška vodiče nad zemí,
V napětí rázové vlny. 139 b). Závislost poměru statické geometrické kapacity vedení rázovou koronou
ua napětí vlny; plně vypočítáno volt-coulom hových charakteristik, ÉárkovanĚ —
stanoveno podle empirického vzorce (144)
Deformaci koronou čele rázové vlny lze počítat změny rychlosti
postupu vlny podle vztahu
(145>} BU
kde rychlost světla,
B koeficient [l/kV podle obr.
'ř>>
^0 800 1200 1600 2000 ¿00 800 1200 WOO 2000
■— -U[kV]
Obr, 138. 138 čárkovaně.
Ú tlum vln čin ztrá iči
Průchodem rázové vlny proudu vodičom vyvíjí teplo.
Poněvadž rychlost postupu závisí napětí postupuje každý
stupeň čele vlny jinou rychlostí čelo vlny zkresli
