Analogový vstupní díl pro softwarový přijímač

| Kategorie: Diplomové, bakalářské práce  | Tento dokument chci!

Tato diplomová práce se zabývá teoretickým rozborem základních parametrů přijímačů, architekturou vstupních obvodů a digitalizací signálů. Podle zadání je navrženo blokové schéma analogového vstupního dílu softwarového přijímače s již konkrétními součástkami a je spočítána celková bilance tohoto zapojení. Následně jsou navrženy a prakticky realizovány jednotlivé části celého systému. Jedná se o sadu čtyř vstupních filtrů pro pásma: krátké vlny do 30 MHz, 87,5-108 MHz, 144-148 MHz a 174-230 MHz. Hlavním bodem návrhu je obvod obsahující nízkošumové zesilovače, přepínače a dva zesilovače s řiditelným zesílením. Převážně jsou použity integrované obvody od firmy Analog Devices. Pro ovládání jednotlivých přepínačů a řiditelných zesilovačů byl navržen samostatný přípravek, který je s hlavním obvodem propojen kabelem. V poslední fázi byl celý systém i jeho jednotlivé části podrobeny měření. Zejména díky množství osazených SMA konektorů je možno změřit jednotlivé části systému a také máme možnost ho částečně modifikovat.

Vydal: FEKT VUT Brno Autor: Jakub Slezák

Strana 41 z 78

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Pro první dvě pásma byly použity filtry vyrobené SMD kondenzátorů a vzduchových cívek.1. Ale při téměř úplném odstranění těchto přepážek mi povedlo dosáhnout maximální šířky pásma zhruba 174 205 MHz. . Poněkud větší rozměry filtrů odpovídají experimentálnímu účelu práce slouží hlavně k praktickému ověření navržených parametrů. Změna nastavení pracovního kmitočtu však velmi malá.5 Shrnutí Jak vidět naměřených průběhů, zejména charakteristiky krátkovlnného pásma a VKV 144 148 MHz příliš neliší simulovaných určitě praxi šly použít. vyšších frekvencích však nastával při návrhu touto technologií problém velmi malými hodnotami kapacit, praxi téměř nerealizovatelnými, nebo značně komplikovanou strukturou velkým množstvím cívek kondenzátorů, při zachování požadovaných vlastností filtru. Proto byly použity helixové filtry, které se vyznačují velmi dobrými vlastnostmi pásmu VHF UHF. Šířka pásma přesně odpovídala MHz, ale byla posunuta asi 10 MHz nižší frekvence. Při prvotním měření jsem dospěl nepříliš dobrým výsledkům, což bylo způsobeno zejména úplně ideálním připojením konektorů BNC žádným stíněním. Proto užitečné při výrobě použít zhruba závit více. Proto jsem na všech filtrech provedl pečlivé připájení SMA konektorů důkladné stínění pocínovaným plechem. Naopak změna útlumu propustném pásmu nastavení ladicích šroubů značně citelná při troše trpělivosti lze vyhladit zvlnění propustného pásma co nejpřijatelnější podoby. Zvlnění, šířku pásma strmost přechodu lze mírně upravovat tvarováním cívek. Přítomnost šroubu se projeví zmenšení pracovního kmitočtu, poklesu jakosti rezonátoru zvětšení útlumu propustném pásmu. zajímavé poznamenat, simulaci při nastavení větší šířky pásma podstatně zhoršovala strmost přechodu straně vyšších frekvencí. Poznatky konkrétním filtrům: KV: Eliptická aproximace vykazuje zdaleka nejlepší průběh minimálním útlumem v propustném pásmu velmi strmým přechodem. VKV: předělání konektorů velmi zlepšilo celkové zvlnění útlum v propustném pásmu. Pracovní kmitočet lze jednoduše upravit vyšším hodnotám pouhým zkracováním závitů. Ladění filtru bez větších zásahů jeho konstrukce lze ještě provádět ladícími šrouby, které šroubují ose cívek místa největší impedancí.31 3. VKV III: Problém nedostatečnou šířkou pásma, která měla být ovlivnitelná zvětšením vazebních přepážek. praxi však byly oba přechody pořád dostatečně strmé. VKV CCIR: důkladném odstínění jednotlivých cívek přenosová charakteristika filtru podstatně vylepšila